PRAKTIKUM TICHA

JAKÝM ZPŮSOBEM NEJLÉPE POROZPRÁVĚT O TICHU?

 

 

„Mistře, co je to Pravda?“ (Bůh, Láska, Ticho)

 

„Povím ti to pod jednou podmínkou. Musíš mi nejdříve říci, jak bys vysvětlil chuť manga někomu, kdo ho nikdy neokusil.“

 

Dlouhé minuty, hodiny, možná dny. Usilovné přemýšlení a rozjímání. Potom unavený, bezradný hlas.

 

„Mistře, nepřišel jsem na to. Ať jsem se snažil jakkoliv, nikdy to nebylo ono. Jak vy byste vyřešil tento úkol?“

 

Pousmání. Pomalý pohyb ruky, ve které se skrývá šťavnatý plod manga.

 

„Ochutnej.“

 

Pokud si myslíme, že něčemu rozumíme, že jsme něco pochopili, a ono to bylo pouze rozumem, myšlením, pak to není úplné, dokud to nepotvrdíme PROŽITKEM. Nestačí hlava, chce to taky srdce.  

 

                                                 * * * * *

 

 

Pozorně se zaposlouchej. Co slyšíš? Vnímej úplně vše, co můžeš teď, v tomto okamžiku a tady slyšet.

 

 

Nepospíchej, dej si načas. Zavři zrak, čich, chuť, hmat i myšlení. Soustřeď se pouze na sluchové vjemy, na vše, co je i není slyšet. Vše ostatní pro tebe neexistuje.

 

 

Zprvu naslouchej ven i dovnitř, později se noř stále více do nitra své bytosti, do svého středu.

 

 

Nakonec opustíš slyšitelné a soustředíš se už jenom na TICHO… skryté za všemi zvuky. Ticho v nás.

 

 

Když to trochu zjednodušíme, lze říci, že jedním z nejrušivějších elementů je naše vlastní mysl, naše těkavé myšlenky.

 

 

Kdo má čas a chuť, může pokračovat.

 

 

Uvolněte se a ulehněte nebo se usaďte do svého oblíbeného meditačního sedu.

 

 

Vaším úkolem bude prosté pozorování dýchání.

 

 

Uvědomujete si nádechy, výdechy i zádrže. Nijak je neovlivňujte, jenom bděle pozorujte činnost dechu, jak stoupá či klesá v těle. To je teď na pár minut to nejdůležitější, vše ostatní ustupuje do pozadí…

 

 

Tímto cvičením se vám po chvíli dech automaticky zklidní, a i myšlenky budou méně dotěrné, což je dáno tím, že dech a mysl spolu úzce souvisí. Právě tato souvislost má největší důležitost. Dech je totiž „nejhrubší“, a pro nás tedy nejsnáze uchopitelný, z vnitřních procesů. Jeho pozorováním se postupně naučíme vnímat i jemnější pocity a vjemy – jako například myšlenky, ale i ještě jemnější projevy.        

 

                                                              * * * * *

 

N… JAKO NÁVYK

 

Víte, co mají společného nauky o životě a po životě? Tezi, že po vaší smrti přežije deset vašich největších návyků…

 

 

Všichni si čistíme zuby, mačkáme dálkové ovládání, rozbalujeme čokoládu, naléváme do skleničky, sexuálně kroužíme pánví atd.

 

 

To bude ale příští život, co?

 

 

Ale co když tam nebude pasta na zuby, něco k pití, ovladač, čokoláda ani partner?

 

 

Jen náš neukojený návyk….

 

 

Tedy deset našich neukojených největších návyků.

 

 

Jak se asi budeme cítit?

 

 

Proto svatí a moudří vedli člověka k jednoduchému, prostému a laskavě nesobeckému životu.

 

 

Takoví po smrti zůstali ve svém klidu a čistotě.

 

                                       * * * * *

 

 

PROBUZENÝ TUTANCHAMON (z rozhovoru o Velké pouti 2001 s Guru Járou)

 

Tvrdíte, že putování je malá meditace.

 

 

I velká. Cestování mimo krajinu naší bezpečnostní zóny vyžaduje větší nasazení a soustředěnost Tady a Teď, než běžný den.

 

Domnívám se, že zředěním duchovnosti na světě jsme přinutili lidi cestovat.   

 

Tak, jak se jezdí za prací či zážitky, cestujeme, abychom nalapali zbylé atomy duchovna.

 

 

 

Ale lidé konávali poutě na svatá místa od pradávna…

 

 

Ovšem, ale v jiné duchovní rovině, než ve které cestujeme dnes.

 

Oni šli k Bohu, osvícení, ke spasení, k absolutnímu zážitku, kdežto my jdeme sbírat drobky naší duchovnosti, aby nám zůstal aspoň střípek naděje, že život je víc, než jen chaotická změť částic.

 

 

Oni hledali Boha a my hledáme věřícího. Sebe.  

 

 

 

                                 Všechny ukázky jsou z Poetrie Astrální Arkána, vydané 4. 1. 2002