HLEDÁNÍ ANDĚLSKÉHO SVĚTLA

OČIŠŤOVÁNÍ KARMY

 

„Víš, jsi mladý a myslíš si, že smyslem života je zábava, prožitky, úspěch, bohatství a ženské,“ povídá mi Bruno, se kterým teď trávím tolik času.

 

Na louce za zříceninou hradu Arco jsme vystoupali po schodech naproti kostelu a dál po strmé cestě, na níž jsme nahoře za hradem odbočili po malé cestě doleva.

 

„Ve skutečnosti smyslem života je zbavování se stigmat karmy.

 

Což je úkol přetěžký, proto musíš začít už teď, když jsi mladý a kdy toužíš po ženských, úspěchu, bohatství a prožitcích.“

 

„Jak dlouho takové očišťování trvá?“ zeptal jsem se, hladíc přitom nejpřívětivějšího z pěti vlčáků hlídajících prázdnou louku.

 

„U Synů Božích, mezi které patříš, nejméně třicet tisíc životů v tělech zvířat, lidí, rostlin, hmyzu a lidí schopných transformace v nadčlověka, jimž v Tibetu říkají Polobohové, v Indii Démoni, v Číně Nesmrtelní. U nás jim říkáme Titáni.“

 

„Třicet tisíc životů,“ zajíknul jsem se.

 

„Ano, třicet tisíc životů a dvacet devět tisíc, devět set devadesát osm smrtí.“

 

„Ale to je strašně moc,“ řeknu skoro zoufale.

 

Pes zvedne čenich, naklání hlavu nalevo napravo a starostlivě hledá v mé tváři, co se stalo.

 

Rozněžní mě to.

 

„Ale to není moc“, usměje se Bruno a podrbe ustaraného vlčáka Empedokla za ušima.

 

„Obyčejní lidé s průměrným světlem v duši se musí převtělit statisíckrát nebo milionkrát.

 

Hmotou zatemnělí lidé s matným až černým světlem v duši, přestože se zrodí bilionkrát, často se nestihnou zbavit svých stigmat dříve, než jejich planeta, sluneční soustava nebo vesmír zaniknou.“

 

Já pro změnu drbu roztomilého vlčáka v chlupech pod krkem. Německý ovčák Džon byl nejmilovanějším zvířetem mého dětství. Museli ho utratit kvůli psince. Když pak skáceli i starou třešeň, pod kterou jsme si tolik let hrávali, světlo mé dětské duše navždy pohaslo a začal náročný, zdrcující zápas se stigmaty mé karmy…

 

„Jara, posloucháš mě?“ zvedne Bruno hlas a obočí.

 

„Samozřejmě, ano poslouchám.“

 

Brunovo sdílení na mě funguje jak živá voda, proto rychle a přesvědčivě přikyvuji.

 

„Říkal jsi, že jsou tři typy lidí, které se liší počtem vtělení, jež potřebují k očistě od stigmat své karmy.

 

A také, že o tom, kdo jsme, rozhoduje typ světla v naší duši.

 

Upřímně, nerozuměl jsem ale té části se světly…“

 

„Allora, senti, existují dvě světla.

 

Materiální světlo, ve spojitosti se kterým fyzici jako Einstein a David Bohm prohlásili, že zmrzlým nebo spotřebovaným světlem je hmota.

 

A pak světlo předstvořené, někdy nazývané andělské světlo, které dává život nesmrtelnému v nás.

 

Úkolem každého člověka je navrátit toto metafyzické světlo, jiskřičku Boha v nás, zpět domů.

 

K tomu ji musíme nejdříve v sobě objevit… a následně vysvobodit z neprostupných křovin stigmat karmy.“

 

 

                                                                        Ukázka z knihy STIGMATA KARMY strana 331.