TILOPA UKLÍZÍ McDONALD

SMYSL ŽIVOTA

Pokud se nám vše daří, život přijímáme tady a teď, vlastně jej meditujeme. V mládí duše, která končí ve chvíli, kdy školu vystřídá pravidelné zaměstnání, dokonce i špatný život, kdy se nic nedaří, žijeme v poho, pohodě. Představujeme si totiž, sníme o tom, věříme v zázrak. V co? Jak se nám daří. Jak žijeme snový, šťastný život. Takovým žitím život vlastně prosníme. Buddhismus, stejně jako další duchovní nauky, se dělí na ty, co jej promeditují  TADY A TEĎ, a na ty, co jej prosní. Těch prvních je mezi původními buddhisty, nezápaďáky, o mnoho méně. Většina svůj buddhismus prosní v představách, nadějích, snech a posmrtném ráji buddhů.

Naopak mezi zápaďáky šoubudhisty byl zpočátku zájem o buddhismus učící, jak žít TADY A TEĎ, jak život promeditovat. Koneckonců prosnít svůj život v naději na posmrtný ráj mohli dost dobře ve své domácí víře v některé z křesťanských církví.

Pokud se nám v životě daří, nic neřešíme, žijeme naplno, užíváme si svého času. Promeditováváme čas života. K tomu potřebujeme dvě nenápadné věci. Mladistvou energii a pocit smyslu života. Pocit, nikoliv pomyšlení.

Jak tyto dvě nenápadné věci vypadají v šoubudhismu?

Mladistvou energii starci nad 24 let (doba, kdy většina lidí ukončila mládí duše) musí získávat životosprávou. Nejlépe klášterní. Brzy ráno vstávat, brzy po setmění spát, skromná strava, nudný život bez vzruchů a kontaktů, pravidelné cvičení a správné postupy sezení, dýchání, chůze atd. Když se to žije na správném místě, není to až tak těžké, jak to vypadá.

A co podmínka číslo 2, pocit žití smyslu života?

V šoubudhismu nacházím tři nejčastější:

1. Někdo pocit smyslu života získává klasickým způsobem – sounáležitostí s výjimečnou skupinou lidí, sektální, partičkový pocit „vyvolené cesty“. Klasickým způsobem to nazývám, protože ho více či méně najdete ve všech školách, církvích, firmách, partách, stranách, klubech…
2. Někdo pocit žití smyslu nachází v nadutí poníženého ega. Je to, jako když si školní „lúzr“ říká, jednou vám všem ukážu! Tato skupina západních šoubudhistů je dost početná a je důvodem, proč jsem se nestala buddhistkou. To už mi daleko sympatičtější falešné úsměvy a ustarané skupinky křesťanských sekt, než po trávě se procházející páv – většinou jde o chlapa, který sice neuspěl v osobním životě, ale přečetl si pár knížek a nabyl pocitu, že je lepší než já, než kdokoliv, kdo není v jeho sektě. Myslí si, že je bůh, světová intelektuální jednička, nejlepší ze spasitelů a proroků. V nitru si tento páv na naduté procházce říká: „Buddha, Ježíš, Kršna, Platón, proti mně jsou to bezvýznamní tvorečci.“
3. Třetí způsob nacházení pocitu žití v šoubudhismu je dost schizofrenní, a je bližší ženám. Šoubudhističtí mistři často učili, že naše myšlení a všední chování má velký dosah na svět. Zatroubíte v autě na chodce, a ten o pár hodin později zbije dítě. Předá vaši agresivní energii. Šlápnete někomu na nohu. Přeplněné metro. Přesto to znamená vaši špatnou vzájemnou karmu z minulých životů. Přitom nikdy nezjistíte , čí botu jste to vlastně ošmatlali.

Příkladů by bylo hodně, od seriózních až po srdcové komedie. Nejčastější hrůzou této skupinky je takzvaná: Všeobepínající láska. Křesťanské sekty mohou být šílené, hotové, agresívní, vyřízené, cokoliv. Jedno jim ovšem nikdo nemůže upřít. Důraz na lásku mezi souvěrci. Lásku k Ježíši, Bohu atd. Osobu sedící na víkendovém shromáždění křesťanské sekty ovlivňují slova o boží lásce, objímající pohledy souvěrců, úsměvy.

Buddhismus toto nezná, a tak si šoubudhismus musel něco vypůjčit. Volná sexuální láska by moc nezapadala. Boží láska byla už také zabraná. Zbyla jen v New Age používaná láska všeobepínající. Hippíci ji chápali po svém, ale co udělala v šoubudhismu… Nejčastěji lidé po zkrachovalém vztahu, nebo ještě hůře, lidé, kteří nebyli nikdy schopní s nikým vztah navázat, vztah, v němž by aspoň občas zajiskřila láska, si teď představují, jak v meditaci oblažují svou láskou všechny bytosti světa. Většinou neušetří ani vás.

Všechny tři skupiny a těch několik nebožáků, kteří k nim nepatří, a já je přibalila, mají jedno společné. Tak jako je pro křesťanství důležité slovo SPASENÍ, je tímto slovem v šoubudhismu NIRVÁNA.

NIRVÁNA dává šoubudhismu smysl života. Nikdo přesně neví, co slovo přesně obsahuje. Kdo dosáhne NIRVÁNY, nazývá se osvíceným.

NIRVÁNA je smyslem života šoubudhismu.

Co je smyslem života tvého?

Má život tvůj vyšší smysl?

Text je z knihy DÉJÁ VÚ VÚDÚ, kapitola Tilopa uklízí McDonald, strana 173.