ALCHYMIE ŽIVOTA

ZLATO GOTICKÝCH KATEDRÁL

 

Alchymista získal velkou magickou moc a zázračné schopnosti tehdy, když se naučil rozpoznat kameny, byliny a kovy podle planetárních sfér… tak, aby tyto suroviny v „signaturách“ podle žádoucí manipulace planetárního vlivu mísil, vařil či fermentoval tak, aby výsledná substance ovlivňovala vliv planet ku prospěchu alchymisty nebo toho, pro koho se dílo koná.

                                                                                                                                  Asclepius

 

Signatury jsou propojení dvou na první pohled nesouvisejících subjektů. Tak třeba v čínské alchymii se spojuje zlato s lidskými plícemi a plíce i zlato s roční dobou podzimu. A v těchto signaturách lze pokračovat: plíce – zlato – podzim – emoce smutku – tlusté střevo… na první pohled to nemá žádnou logiku, tak jako pro matematika nemá žádnou logiku spojení popela v popelníku s diamantem na snubním prstenu. Přitom si dnes z popela za drahé peníze můžete nechat udělat diamant, což je žádané především u kremačních popelů jako památka.

 

 

V západní alchymii mezi známé signatury patří: Slunce – zlato – mouka – vnímání duše a vědomí – pravé oko.

 

Luna – stříbro – krystal – levé oko.

 

Merkur – rtuť, Venuše – měď, drahé kameny, Mars – železo, tkanina, Jupiter – cín, Saturn – olovo, antimon, dřevo, kámen…

 

 

Slavný Agrippa prohlásil:

 

„Klíč i brána ke všem magickým i alchymistickým operacím je proměna, transmutace sebe sama.“

 

 

Asclepius s veleknězem Petosirisem dodává:

 

„Avšak dílo Alchymisty je dvakrát tak účinné,

zná-li, kdy sbírat a mísit,

a ví-li, kde suroviny mají větší magickou sílu.“

 

 

Tak jak se na jahody nechodí v zimě a lyžovat nebudeme v létě, tak kovy, kameny a rostliny mají dobu, kdy jsou magicky zralé a silné a dobu, kdy jsou nepřipravené. V roce 45 před našim letopočtem vytvořil Julius Caesar kalendář, podle něhož se dnes řídí většina světa a jako odměnu po sobě pojmenoval nejkrásnější měsíc v roce červenec (July). V tomto kalendáři máme sedm dní… a já jsem svého času laboroval s přechodem na desetidenní týden a pak zase na čtyřdenní.

 

 

Ovšem nejen, že to není praktické vůči vnějšímu světu, ale především biorytmy těla to nezvládaly – máme to prostě v genech (kalendář Julia Caesara) a já se po několika letech navrátil k sedmidennímu rytmu, jenž se řídil podle sedmi ve starověku známých planet (omluva, ale budu říkat planeta také Slunci a Luně), které v signaturách sobě přizpůsobovaly svůj den v týdnu.

 

 

Například úterý – Marsův den – je odrazem vlastnosti antického boha „Marse“ a signatur spojovaných s planetou Mars. Kujete-li tedy železo pro Velké dílo alchymisty, bude úterý lepší den, než sobota (které vládne Marsovi nepříliš přátelský Saturn). V mnoha jazycích planetu, jež vládne dni, máte obsaženu v názvu dne (např. italština): neděle –  Slunce, pondělí – Měsíc, středa – Merkur, čtvrtek – Jupiter, pátek – Venuše.

 

Kdy se lépe bavíváte?

 

V pátek večer nebo v sobotu večer? Myslím to obecně a dlouhodobě, když se zamyslíte nad minulostí, večerní zábavy o víkendech… který den vítězí?

Venušin nebo Saturnův?

 

 

A kterou z těchto planet máte v horoskopu lépe postavenou?

 

Aby to nebylo tak jednoduché, mnoho starých kultur počítá konec dne v okamžiku zapadnutí slunce, to znamená, že v páteční večery o osmé, kdy máme telepatické duchovní ceremonie, podle starých nauk už vládne Saturn a jeho signatury, zatímco v sobotní večery vám na párty posvítí slunce, protože magie neděle začíná v sobotu po soumraku a končí v neděli večer, když zapadá slunce.

 

Mnoho mágů a alchymistů jde ještě dál a přiděluje planetám hodiny… ne nadarmo se tradovalo, že alchymista je graduovaný až po 40 letech každodenní práce a studia, na elixírech prodlužujících život se pracovalo, aby poté měl dostatek času získané poznání použít pro poslání Světlu stvoření.

 

 

                  Ukázka je z knihy Talent srdce, kapitola Zlato gotických katedrál.