SVĚT NEVIDITELNÝCH BYTOSTÍ Za chvíli si už Óm Nadsamec s místními knězi nebo šamany,…
ZŮSTAŇ NAD VĚCÍ

MILAREPOVA CESTA K NIRVÁNĚ
„Óm mani padme hum, Milarepo,“ pozdravil Marpa milým hlasem svého studenta.
„Cvičení chceš?“
„Ano, ctihodný Guru.“
„Dobrá, tak za mě zorej toto pole.“
Milarepa, čekajíc tajné mystické nauky, zkoprněle zíral na mistra.
„Co čumíš, jako by ti uletěly včely. Orat snad umíš, ne? Tak orej, když už nezvládáš duchovní cvičení, které ti zadám.“
„Ale Guru, to nebylo cvičení. Stavět domy jsem mohl ve Lhase.“
„Samozřejmě, že to bylo duchovní cvičení,“ oponuje Marpa.
„A to, že jsi tady dokazuje, že tvé vyšší vědomí Buddhi v něm zcela prohrálo s egem, s tvým středním vědomím Ahamkara.“
„Co je to za cvičení, Mistře? Tělo strhané, noční můry a denní bludné běsy! Opuštěná krajina, v níž jsem bez kožešiny málem mrazem a horečkou zemřel dřív, než se vaše nauka realizovala, ba co víc, dříve, než se jakákoliv vyšší mystika vůbec udála. Je to děsivé, ale mám pocit, že jste v mém vedení duchovní cestou zabloudil.“
„Zabloudil? Zkouřil ses polní trávou anebo sis přihnul vykvašeného ječmene, Milarepo?“
„Guru, má zoufalost není z těžké práce nebo strachu ze smrti, vždyť ta je jen konec starých časů. Mé zklamání je ze strachu, že zbytečně zemřu dříve, než dosáhnu nirvány.“
„Karmická reakce nižší mysli Manas, pach dýmu všude a tvé instinktivní reakce vnitřního slepce tě vedou k naplnění osudu, jemuž chceš zabránit, který toužíš změnit. Směšné a špatné, Milarepo, směšné a špatné“… pravil Marpa.
„Doposud jsem žil v iluzi, že své nižší vědomí Manas zcela ovládám,“odpověděl Milarepa.
„Milarepo, řekni mi upřímně, co z našeho světa není sugesce?“
„Takže já, Milarepa, jsem výmysl? Sugesce? Ale vždyť já, Milarepa, právě ořu pole, tak jakýpak výmysl?“
„Dagmemo, slyšíš ho? Vždyť on nezná ani základy, a to žadoní o nejpokročilejší nauku. Milarepo, ty hlupáku, cožpak ani po letech studií v klášteře mága jsi nepochopil, že Samsara je stav, v němž ti tanec hmotných jevů brání v uvědomění, že jsi v nirváně?“
Marpa náhle zrudnul ve tváři: „Mámo, drž mě nebo ho vyženu kamenem. Odejdi z mých pozemků, ty pobudo, zřejmě ti karma tvých hrozných hříchů zatemnila mozek nevědomostí! Jdi a najdi si sobě rovného mistra, nějakého tupce a neokrádej mě o čas. Ty stejně nirvány nikdy nedosáhneš!“
Tak spílal Marpa svému žáku, než ho přerušila manželka Dagmema: „Nebuď na chlapce přísný, dobře víš, že lidé raději hledají Boha, aby se s ním stali silnějšími, než aby nalézali vysvobození.“
Než Dagmema domluvila, Milarepa poklekl do právě zoraného pole před mistra Marpu. Ten ho nyní lehce nakopl nártem.
„No a co? Copak já můžu za to, že má špatnou karmu ? Táhni si svoje hříchy, svědomí a karmu prát někam jinam a nešpiň jimi mě, mé pozemky a bližní.“
„Marpo, ale když zůstanu s vámi, mám jistotu nirvány ještě v tomto životě. Prosím, nechte mě u sebe. Dám vám vše, co chcete.“
Marpa se rozesmál: „Dagmemo, co je to s tím světem, že ti, co nic nemají, nejvíc mluví o rozdávání?
Snad mi nechceš dát svou duši zatíženou hříchy nebo mysl, kterou nekontroluješ, takže jak opice skáče od myšlenky k myšlence. Nebo mi snad nabízíš své tělo, které již teď nedokázalo postavit dům ve tvaru krychle a to navíc brzy začne stárnout jako schnoucí rostlina?
Nic nemáš, nic neumíš a nejsi nikdo! Jen pytel hříchů myslící na následky svých činů, mluvící o nirváně.“
Milarepa uraženě vstal a ze všech sil utíkal daleko k obzoru…
„Marpo, myslím, že jsi to přehnal!“okřikla manžela Dagmema.
„Hergot, vždyť já vím,“ přitakal Marpa.
„Tak proč ho trápíš? Vždyť je to hodný hoch a podle mě i talentovaný,“pravila Dagmema.
„Talentovaný?“ uchechtl se Marpa.
„Je to génius. Největší žák mého života. Ale aby jeho genialita vyrostla naplno, musí teď vnímat bolest, tvrdost a pomíjivost života, musí zaplatit všechny karmické účty a ještě zůstat nad věcí.“
***
Tato ukázka je z knihy Tantrické transformace a zde také najdete další pokračování poutavých, strhujících a inspirativních příběhů Milarepy…
0 komentářů k zobrazení