VITAMÍNY PRO DUŠI II.

NADĚJE V BEZNADĚJI

 

V cyklu VITAMÍNY PRO DUŠI dnes představujeme knihu METAFYZICKÉ MŘÍŽE, která vznikla   doslova na koleni, v těžkých podmínkách tropického vedra asijského kriminálu. Je psána ve špíně a společnosti všudypřítomných švábů a krys, pod neustálou hrozbou nejen horečnatých onemocnění, ale i útoků lidí v depresích. Přesto v ní najdete velkou dávku opravdové lidskosti, duchovní nauky a dokonce humoru.

 

 

I díky tomu je vlastně knihou o naději v beznaději a stává se báječnou inspirací, jak začlenit duchovní techniky do běžného života. Autor svým osobním příkladem ukazuje, že dláždit si svou autentickou cestu můžete opravdu kdykoliv a kdekoliv.

 

Jeho slova: „V každém okamžiku života lze i z toho nejhoršího vyextrahovat to nejlepší, když kašlete na to, KDE jste a soustředíte se na to, KDO jste“ jsou nádherným poselstvím této knihy.   

 

 

O AUTOROVI

Guru Jára je světově uznávaný Mistr tantry pravé i levé ruky a unikátní duchovní osobností 21. století. V současnosti je kvůli své víře a nauce nelegálně zatčený i uvězněný ve filipínské Manile. Studoval duchovní nauky mj. ve Vatikánu, Tibetu, Himalájích, v Egyptě. Doposud vydal přes 24 knih, jednou z nich jsou i Metafyzické mříže.

 

 

Ukázky z knihy: 

Chlapský den I.

Většina pokeců tady, bez ohledu na výběr metafyzického materiálu, který jsem postupně, jako korálky nasbíral, končí u jídla, pití a sexu. Dokonce i když začnu rozhovor či rozpravu filozofickým tématem, dříve či později skončíme u toho, co staří Řekové a Římani jedli, jak to dělali v posteli a jaké sprosťárny napsal Catulus. Jídlo fasujeme třikrát denně. Kaloricky i chuťově je přežitelné, ale většina chlapů tady hubne jak v dietáriu. A když už chlapi hlady nevidí, přecházejí k povznešenějšímu tématu – k politice. Ta chlapy vždycky (hlavně nalačno) rozvášní tak, že je cítit krvavé pěsti.

 

 

Jak jsem se v base vzmohl

V naší sociologické laboratoři o vašem společenském postavení rozhoduje majetek, jak jinak, svaly a čáry vás staví mimo žebříček. Uznávanou střední vrstvou se stanete, když se vám podaří mít postel, matraci a větrák. Nejníže si stojí lidé bez „fénu“, postele a matrace. Nakonec jsem se propracoval až do vyšší střední vrstvy. Dostal mě do ní elektrický „fén“, dar přítele z Taiwanu, přezdívaného Nietzsche. Začínal jsem od píky, celý svůj vězeňský život jsem na to dřel a teď jsem konečně dosáhnul „vězeňského snu“. Když po ránu vyjdu ven, je jeho hodnota hned znát. Dobré ráno… Jaká, brácho?… Nazdárek, Guru…Zdraví mě všichni dobří vězni s matrací, postelí, „fénem“ a cigaretami.

 

 

…bum, prásk, hotovo. Kavalír z Waterloo leží a nehýbá se. Přivezli ho včera. Tak jako většina byl v šoku, nemohl uvěřit, že metafyzické mříže udělaly z jeho dosavadního života historii. Jen momenty jako smrt blízkého člověka, těžký rozchod, smrtelná nemoc, bankrot, nevěra dlouhodobé lásky, těžká drogová závislost partnera se dají srovnat se šokem, se kterým se nyní vysoký pán s knírkem snaží vyrovnat. Jeho „vyrovnávací technika“ byla mluvení. Nejdřív mluvil na zvědavce zajímající se o něj, že je nový. Až jim strhal uši, mluvil na kohokoliv, kdo nemohl utéct…

 

 

…nyní je z tohoto Belgičana placka. Tři chlapi ho nesou na ošetřovnu… dorazila ho noc na zemi pod schody, tam kde umřel Novozélanďan z minulé kapitoly. Je to tam děsné, obzvláště bez „fénu“. Tropické vlhko, dusno, plíseň, prach a statné krysy honící popelnicové kočky. Švábů celá armáda. Jestli byl Waterloo navyklý na klimatizaci, pak to nemohlo skončit jinak.

 

 

Metafyzické mříže V.

Naše mříže jsou totálním útokem na partnerské vztahy. Útokem, kterému odolá sotva čtvrtina lásek a manželství. Přitom první návštěva v base probíhá u všech stejně. Ustavičný pláč, šok a zděšení z nové, beznadějné budoucnosti. Je konec toho, co jsme žili ještě včera. Partnerky a partneři se vyrovnávají s krizovou situací jakýmsi naivním opojením, že všechno bude dobré, že se stane zázrak a věci se vrátí k normálu.

 

Péčí, dárky a hlavně povzbuzováním vězně se snaží tento optimismus přenést i na svého miláčka v kleci. A to často i v případech, kdy miláčka čeká trest smrti nebo 50 let vězení.  Někteří to nevydrží a řeknou svým partnerkám: „Už nechoď…“

 

 

Kuře nadívané mantrou

Dnes je k večeři smažené kuře á la KFC. Všichni chlapi se perou u košů jídlaře, aby si nakradli víc, než jedno malé stehýnko nebo křidýlko, což je oficiální porce. A tak vzniká skvělá příležitost na soukromí, které využívám ke koncentraci a recitaci manter. Jestliže někdo touží po proniknutí do metafyzických dimenzí našeho světa, musí usměrnit své smysly. Vidění, slyšení, cítění (nos), pociťování (dotek), chutě jsou mosty mezi vnějším světem kolem nás a vnitřním světem uvnitř nás.

 

A tyto mosty končí v našem zraku, sluchu, čichu, hmatu a chutích, aby zde bylo to, co projde přes most z vnějšího světa „procleno či zadrženo“ programy naší mysli, které běží v instalačním programu, jemuž můžeme říkat Linux, Windows nebo Manas. Na druhé straně propasti v makrokosmu, ve světě kolem nás, je most s námi spojen zvuky, tvary a barvami, vůněmi a pachy, chutěmi a doteky – včetně vody, zimy, tepla atd.

 

Těmto ukotvením mostu říkáme Tanmatras a jsou projevy  – důsledky – květy – plody pěti elementů zvaných Wuxing, Goyó  nebo Mahabhutas. Říká se, že nejvíce vjemů přijímáme zrakem a tak mám vybraný objekt, k němuž upřu zrak při následující koncentraci. K upřenému pohledu vybírám i mantru, ve které se objevuje RA, jež je vyšší podstatou našeho Slunce.

 

 

 Podrobný návodný popis tohoto cvičení najdete v knize Metafyzické mříže na straně135-136.