TAJEMSTVÍ CESTY JE V MOTIVACI

TO, CO ŽIJEŠ, JE UMĚNÍ ŽIVOTA A ODVAHA ŽÍT

Jsou lidé, kteří dokázali, že dobrý život nezávisí na štěstí, požehnání a dobré karmě. Poprali se s nepřízní nebes, osudu a zvůlí lidí, aby dosáhli odříkaného snu. A zároveň jsou lidé, kteří dokázali a stále dokazují, že lze žít prázdný, chladně nešťastný život, i když nám osud, karma a nebesa nadělí vše, po čem obyčejný člověk marně sní.

To, co teď žiješ, neovlivníš odříkáváním otčenáše, meditací nebo „festišny“.  To, co studuješ, kde pracuješ, jaké máš zdraví a s jakým partnerem žiješ… to vše se kdesi v minulosti připravovalo hodně dlouho. To by bylo snadné odříkat tisíckrát otčenáš, strávit víkend v meditačním sedu a přes týden udělat 8 000 „festišnů“ a hned poté čekat nejlepší práci na světě a úžasného partnera.

TAJEMSTVÍ CESTY NENÍ VE VŮLI. JÍT VPŘED, NEVRACET SE. I ŠPATNÁ CESTA TOTIŽ NĚKAM VEDE. TAJEMSTVÍ CESTY JE V MOTIVACI.

Tajemství cesty není ve vůli. Jít vpřed, nevracet se. I špatná cesta totiž někam vede. Tajemství cesty je v motivaci.

Motivace, motiv je regresí, kdy se setkáváme s cestou, kterou známe z našich prošlapaných životů. Nebo s cestou někoho či něčeho, co jsme v minulém životě silně potkali a teď nás to přitahuje. Motivace je tedy regresí cesty plus příslušenství návyků. A vůle je sval duše, která ovládá nebo neovládá loutku zvanou tělo. Vůle může přinutit bytost opustit nebo vytrvat na dané cestě. Vedle regrese (motivace), síly duše (vůle), potřebujeme také převozníka (koncentrace). Koncentrace je jako průvodce, který nás provede nástrahami svádějících bludiček, což jsou různé jiné cesty, křižovatky, bažiny slepých cest, bludiště pastí…

TO, CO TEĎ ŽIJEME, JE NAŠE UMĚNÍ ŽÍT

A to, co dnes pociťuješ jako přitažlivě pociťující, bude tvou příští regresí. Když jsme mladí, máme miliony nádherných snů o nehmotném – o lásce, setkání, o cestě, o nirváně, o štěstí… Když dospějeme, sníme jen o hmotných záležitostech. A protože hmota je pomíjivá dle hesla „vše se mění“, sny o hmotě se nazývají starostmi. Dospělí lidé mají… starosti. Tedy své sny o hmotném. Starosti přinášejí napětí. Napětí přináší křečáky, šlaky, šediny, pleš…

Dospělí lidé se snaží napětí snížit alkoholem, otupělostí, útěkem a nebo alespoň sněním o útěku. „Až jednou vyhraju tu první cenu, na všechno to tady se vám pěkně vyseru.“ (citace uklízečky R. P.). Napětí ale léty sílí. A aby nezabíjelo předčasně, snaží se společnost snížit starosti (tedy sny dospělých) dobrými pojistkami, romantickými filmy a sportovními zápoleními novodobých her „gladiátorů a bavičů“.

V OKAMŽIKU, KDY ZJISTÍTE, ŽE JSTE DOSPĚLÍ, JE NA ČASE S TÍM NĚCO UDĚLAT!

Statisticky se tato choroba začne objevovat v posledním roce vašeho studia a v chronickou se promění během prvních dvou let stabilního zaměstnání bez mladých „koníčků“. Prostě ze dne na den nás opustí mladické sny a uvolněný prostor osídlí mimozemšťané = starosti, které  vlastně do života nepatří. Starosti, které vlastně nejsou pravými starostmi, jako je opuštění, nemoc apod. Starosti jsou mimozemšťané, kterým dáváme sílu my sami žitím v budoucnosti a minulosti.

Jak se nám vrátí mladost? Myšlením pouze na přítomnost a nestaráním se o následky dnešních činů.

***

Pokračování v povídání na toto téma najdete v Poetrii Laskání hvězd.

Výhodně lze zakoupit také 3 časopisy Poetrie, které jsou ještě k dispozici.