SVĚTLO HVĚZD

SPATŘIL JSI UŽ SVOU HVĚZDU?

 

Znáš příběh o Andromedě, její matce Kassiopee a netvorovi?

 

 

Jo, viděl jsem film Souboj titánů.

 

 

Ten příběh je vlastně zasvěcenecká legenda. Kassiopea byla etiopská královna a Andromeda je egyptská princezna a Etiopie se nazývá také Abbyss-Habeš. V Osmém spolku se už od času Johna Dee zvou noví adepti formulí Zajeďte si do Habeše pro svůj obraz od… a teď následuje jméno Mistra.

 

 

Guru Cobra to pod vlivem své náklonosti k moderní technice parafrázoval na Zajeďte si do Habeše pro vlastní fotku od… a teď následuje jméno Mistra.

 

 

Takže v souhvězdí Kassiopey hledáme makrokosmos Abbyssu. V Etiopii, tedy Habeši, hledáme to nejcennější, co tato země ukrývala, což, jak ti později vysvětlím, je Archa uschovávající Božím prstem popsaný popis cesty Existencí. A právě proto jsme teď na hranicích území Baduy, abys tam, ve svém Abbysu, uviděl obraz sebe sama, tak, jak ve skutečnosti na své hvězdě vypadáš.

 

 

A co tam uvidím?

 

 

Možná to, co jsem popsal u Naropy v seriálu Kulový blesk:

 

 

Proč je na konci tunelu v Egyptské i Tibetské knize mrtvých kladen takový důraz na světelnou záři? Možná, že kdykoli vidíte na nebi hvězdu, vidíte právě děj na koci tunelu, děj, kterým prochází nějaká právě zesnulá duše.

 

 

 

Astronomové by o viděné hvězdě řekli, že je veliká, malá, a že její světlo k nám putovalo tisíc nebo jiný počet světelných let. Rovněž by vám vysvětlili, že pro obrovskou vzdálenost hvězda, na kterou právě hledíte, už nemusí existovat.

 

 

 

Jestliže je vědecky možné, že na nočním nebi sledujeme hvězdu, jež je neexistující minulostí, jen proto, že se koukáte na světlo, které vyslala dávno před touto vlastní smrtí, pak je jistě možné, že když sledujete na nebi tuto Hvězdu, vidíte sami sebe, svou vlastní duši, v okamžiku překonání smrti, v okamžiku spasení či osvícení, protože pak čas přestává existovat a vy můžete být i minulostí, a jak už víme, dnes již neexistující minulost ve hvězdách vidět můžeme, a to na vlastní oči…

 

 

Óm Nadsamče, konec světa ani poezie mě nezajímají, zajímají mne sexuální polohy a úvahy o tom, že vagína a početí jsou jakousi hvězdnou bránou umožňující překlenutí neuvěřitelné vesmírné vzdálenosti…

 

 

 

Pokračování tohoto mystického příběhu se dočtete v knize CASANOVA SÚTRA na straně 443.