Skip to content
+420 773 679 374 info@nirvanatree.cz O nás Doprava Tabulka velikostí

STŘÍPKY O NEZMĚŘITELNÉM

 

PŘÍPRAVY NA VELKOU POUŤ 2002

 

Lidé se často ptají, proč velké poutě dělám. Vědí, že je vše zadarmo a že péče o lidi z Evropy v exotických podmínkách je dřina a řehole, kterou by v době, kdy „zadarmo ani kuře nehrabe“, grátis nikdo nedělal. No, ale nejsme kuřata, že ano, jsme lidi, takže činnost a služba druhým z lásky a soucitu je část naší přirozenosti.

 

 

Na seminářích, retreatech, ceremoniích v domácím prostředí věřící studenti oslovují a proměňují jen některé vrstvy své osobnosti, zatímco na kvalitní, náročné, ale vyvážené pouti můžou prožít podstatu, a já můžu vidět, nakolik to, co předvádějí na retreatech, seminářích, ceremoniích doma je reálné, skutečné.

 

 

Neskutečné je vidět známého tenistu devadesátých let M. Sicha uvádět na scénu 12 finalistek Miss India. Když Indie hostila Miss World, ve městě Bangalore se na protest proti nemorální soutěži upálilo několik věřících. „Proč dopouštíte v Indii tak obrovskou bídu?“ Finalistka soutěže královny krásy v angličtině odpovídá:

 

„A proč se vy díváte na Achillovu patu země, ve které lze nalézt tolik lásky, krásy a porozumění, místo, kde v nejlidnatější demokratické zemi světa žijí ve svornosti různá náboženství, rasy a etnika?“ Kráska v bílých šatech měla pravdu. Indie je skutečně kouzelný „světadíl“, jen na bankovkách je použito třináct jazyků, výběr ze stovek dalších, které se v téměř třiceti indických státech používají, změť náboženství, ras, etnik a kast (oficiálně zakázané, ale stále viditelné) působí v Indii harmonicky, i když to možná pro miliardu lidí je příliš silný pojem.

 

 

Jsem v Indii posedmé a před třemi lety na počátku poutě K pramenům Gangy nám jeden poutník z Indie utekl. Ředitel velké firmy představující si Indii jako zenovou zahradu se Šeherezádou, vodopády a duchovními zvuky citáru, po dvou dnech v hlavním městě Dillí přebukoval letenky a ujel zpět do klidné Evropy. Indie takto šokovala více lidí, které jsme potkal, buď ujeli, nebo zaťali zuby, vydrželi a dodnes Indii proklínají.

 

 

Těžko se vysvětluje proč, ale první tři týdny v Indii jsou všudypřítomný, nepřetržitý, zdrcující nápor na Ego (střední vědomí Ahamkára). A pokud chytnete průjem nebo jste na cestě, pak také nižší vědomí smyslů (Manas). Adaptabilní lidé tuto krizi většinou překonají kolem třetího týdne a pak navždy Indii milují. Teď ale mluvím o Indii severní a střední, jižní Indie je pokojnější, přívětivější a pro cizince snesitelnější hned od příjezdu. Obzvláště tady v Kerale, kde kromě palem, pláží, které v sedmdesátých a osmdesátých letech byly základnou hippies a duchovních hledačů „všeobepínající matky“, naleznete zvláštní směs lidí křesťanského, muslimského a komunistického „vyznání“. Mír Keraly si dlouho nedopřávám, protože ráno vyrážím do státu Tamilnád, kde mě čeká několik studentů z Evropy.

 

 

Pondicherry kdysi patřilo Francii, a tak tu v exilu dožil svůj život slavný Guru Aurobindo v britské Indii hledaný za bombový atentát. V chrámu velmi intelektuálního duchovního učitele, jehož studentkou byla také dcera amerického prezidenta (W. W. Roosevelta), měl partnerku z Francie, která po jeho smrti založila velkolepý projekt Auroville. Obě místa hluboká (Aurobidův chrám) a zajímavá (Auroville), ale ne dostatečně fungující atmosférou, aby sem směřovala Velká pouť. Rychlým poznáním možností mi zbyl čas, a tak zajedu do Malappuramu, slavného města sochařů, zjistit možnosti objednání tantrických soch pro narůstající ášramy naší církve. Jedna socha Šivy do indického centra v Dharmasale, jedna do Tao Kitak, jedna do horského ášramu Besedm, jedna menší do… Počítám si procházejíc sochařské dílny a obchůdky, když v tom začne tanec.

 

 

Každoroční taneční festival tradičních indických tanců vypukl… Krásné, ale zítra musím dál, pod horu Arunáčala, kde už mě čekají studenti Mahéš, Sarada a Šankara. Cestou přemýšlím o místech, které jsem viděl. Zaujala mě velmi a nevybral jsem je jen proto, že jedno z dalších specifik Velkých poutí je okamžitá plnost prožitku. Rozhodně nelze říct, že centrum Theosofické společnosti, chrám Šrí Aurobinda nebo Auroville jsou méně zajimavé než Zlatý chrám v Amritsaru nebo poutní místo sufijských „dervišů“ v Ajmeru (místa, která byla součástí Velké poutě 2000), ale v krátkém čase, který unavený poutník má na nasátí atmosféry projevené okamžitou hloubkou prožitku uvnitř, byly Zlatý chrám i sufi poutní místa daleko intenzivnější, Arunáčala je někde mezi.

 

 

 

Atmosféra tu je, ale Ramana Mahariši je přes padesát let mrtvý, takže intenzita chybí, ovšem tu lze dohnat púdžami v prastarém šivaistickém templu ve tvaru obří mandaly, právě kvůli němu sem koncem devatenáctého století mladičký Ramana doputoval. A pak také výstup na osm set padesát metrů vysokou posvátnou horu Arunáčala je hezký poutnicý prožitek. Na vrcholu je poustevník a černé spaleniště z ohňů a taky opice, jež kradou jídlo a batohy. Tady mi studenti říkají těžkou zprávu, na Vánoce shořel ášram Besedm do základu, jediné co zbylo, je čistička odpadních vod, jež byla v zemi.

 

 

 

Srílanské noční můry jsou vysvětleny. Arunáčala by měla být součástí Velké poutě 2002, rozhoduji se v šoku a ráno odjíždím srovnat si myšlenky. Myšlenky a bolestivé emoce. Vím, co zpráva o požáru pro mě znamená. Začíná dlouhá inkviziční válka o víru, a to bude hůř, protože rok 2002 je poslední rok prezidenta Havla, který odchází do důchodu…

 

 

Pokračování indických střípků z putování po Indii se dočtete v knize TALENT SRDCE  na straně 305.

 

 

Knihu si nyní můžete výhodně objednat spolu s obrazovým zářičem ve Vánočním balíčku pod názvem Možnosti srdce.

0 komentářů k zobrazení

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top