SLON JAKO UČITEL „UMĚNÍ ŽIVOTA“

LODIČKA NA ZÓNĚ ZNAMENÍ BERANA

„Pane Džo Džo, proč vyrábíte tak podivné modely?“ ptám se svého hostitele, kterému na hlavě trůnil klobouk ve tvaru dámského střevíčku.

„Je to koníček, který mi zůstal po jedné lásce. A tato dívka, po níž mi zbyla nejen jizva na srdci, ale i vášeň pro sbírání přelomových módních modelů, milovala hádanky,“ vzpomíná Džo Džo.

„Každé ráno mi dala hádanku a já musel do večera přijít s kloudnou odpovědí. Byla to nejkrásnější doba mého života.“

„To věřím. A ten střevíc, co máte na hlavě, s těmi hádankami souvisí?“

„Ano. Když se mě jednou večer zeptala na správnou odpověď, namísto slov jsem jí položil na hlavu její vlastní lodičku“, řekl Džo Džo a mechanicky mi podal ten klobouk.

Tento „shoe hat“ původně vytvořila návrhářka Schiaparelli se surrealistickým malířem Dalím pro svou zimní kolekci v roce 1937.

Když s ním dojdete pěšky přes Night Bazaar po hlavní třídě až k vám do salónu, aniž byste si ho sundala, dám vám na příští dodávku látek slevu. “Tak to byla výzva. Z jeho skladu do mého salónu to sice nebylo daleko, ale všude bylo moře lidí. V menších uličkách kolem salónu si sice davovou ostudu netrhnu, ale těch pár lidí, co potkám, jsou sousedi a známí, na nichž mi záleží… takže to bude ještě horší. Ale byznys je byznys, zvláště když začínáte a každá úspora pomůže. Nasadím si tedy klobouk na hlavu tak, jak ho měl předtím Džo Džo.

Z vrcholku hlavy mi k nebi trčí podpatek, zátylek mi zakrývá část boty, ve kterém mívá žena patu a vnitřní klenutí střevíčku mi vytváří nenápadný záhyb nad levým uchem a špička boty mi jako kšilt trčí z čela. Džo Džo se spokojeně usměje a s lehkou úklonou mi otevře dveře. Děti se smějí, turisti mě fotí, chlapi na mě pokřikují a starší dámy se nade mnou pohoršují….

A tak, abych nemusela přemýšlet nad tím, jak moc se stydím, přemýšlím raději nad astromódním paradoxem ovlivnění zóny znamení Berana, tedy hlavy, monopolní dominantou znamení Ryb, jíž boty jsou. „Ha, slon,“ houknu sama pro sebe překvapeně, když v parku u silnice uvidím slona. Přidám se k lidem, kteří obdivně sledují, jak krouží štětcem a elegantně vybírá barvy, které s rozmyslem nanáší na papír. Je to slon – umělec. Strhává na sebe veškerou pozornost a určitě se nestydí, že se nechová jako řádný slon. Najednou nikoho můj výstřední klobouk nezajímá!

A já si naprosto jasně uvědomuji, že i já bych svou vizuální identitu boty na hlavě měla nést s hrdostí. A že bych měla beransky vtisknout vnějšímu světu iniciativu svého vlastního bytí. V duchu poděkuji slonovi za lekci „umění života“ a energicky, s elánem, pokládám hlavu na špalek veřejného mínění přelidněné ulice.

Po sloní lekci se najednou nestydím, naopak si pozornost vychutnávám plnými doušky. Emoce a nálady jsou magická věc. Před zážitkem se slonem jsem v úplně stejné životní situaci umírala studem. Nyní se cítím jako nějaká celebrita a poslední kousek cesty už vnímám klobouk ve tvaru boty na mé hlavě jako něco, co odjakživa bylo součástí mé identity.

A tak kráčím, občas smějícím se lidem zamávám a jinak přemýšlím nad hlavou, znamením Berana a klobouky, které stály u zrození dvou ze tří grácií pařížské módy…

Úryvek je z knihy Original Astromóda kapitola Módní koan duše.