ROZJÍMÁNÍ S DEJA VU VÚDÚ

MŮŽEME ČEKAT NA BUDOUCNOST?

 

Jistého Inda, žijícího úspěšný život, v roce 1952 postihla infarktová bolest srdce. Bylo mu šestatřicet a lékaři nenašli žádný problém. Půl roku nesnesitelné bolesti a její následné zmizení ho přivedlo k Nirváně. Tak dlouho rozjímal nad bolestí těla a pomíjivostí, až přišlo osvícení. Američan Cohen ve svém časopise popisuje, jak tohoto osvíceného Inda jménem Adža na jógové konferenci v Indii devadesátých let kolegové prošpikovali pochybnostmi.

 

 

 

„Ukaž důkaz svého osvícení.“ Stoupenci Inda se v sále naprosto pohádali s jeho pochybovači. Dokud má člověk energii mladé duše, žije s pocitem nesmrtelnosti. Smysl čehokoliv, co dělá, vyvěrá z jeho pocitů, z jeho nitra.

 

 

 

Postupem času, jak jdou vánoce za vánocemi, zjišťuje realitu dospělosti. Pocit smyslu života vyprchává s pocitem smrtelnosti. Život zrychluje a dospělý se upíná k tomu, co vlastní. Práce, povinnosti, měsíční platby, výplaty, radosti a koníčky… pořád dokola, až je zcela zhypnotizován maličkostmi, ozubenými kolečky soukolí jeho pomíjivých důležitostí.

 

 

Pak se něco stane…

 

 

Opuštění, smrt nebo třeba kritika dospívajících dětí… a stroj stereotypních jistot se rozpadá. Buď se k nim upnu ještě víc nebo propadnu vyhoření, depresi, alkoholu. Na mladistvou duchovní cestu meditace vedoucí k žití tady a teď už moje duše nemá potřebnou energii. Mozek nemá potřebnou pružnost studentky a srdce odvahu první lásky. Jediné duchovno, které zvládnu, je to ve snění, představách a plánech. Modlitba, přísliby, toužení po lepším novém začátku…

 

 

 

Můžeme čekat na budoucnost? Život vezdejší nám ukazuje, že nesmíme. Kdo věří a neprověřuje, je zneužíván na každém tržišti. Kdo čeká na budoucnost, promarňuje přítomnost. Ind Adža Američanovi Cohenovi, který se ho zeptal: „Prý umíte rozpoznat minulé životy druhých?, odpověděl: „To nedělám, je to protiklad vysokého duchovna. Nirvány je potřeba dosáhnout v tomto životě. Často slyšíme důvody, proč to nejde a jsme odkazováni do příštích životů. Jenomže o tom, co bude po smrti, toho příliš nevíme, a tak je nejjistější dosáhnout nirvány teď, v tomto životě.“

 

 

Co myslíte, není lepší lapat smysl života hned teď? Nečekat na padání pečených holubů do huby?

 

 

Jenže, co to je, ten smysl života?

 

 

           Výše uvedený text se v plném znění dočtete v knize DEJA VU VÚDÚ.