RECEPT K ÚSPĚCHU aneb POMALU NEBO RYCHLE

CESTA MEČE JAKO ŽIVOTNÍ FILOZOFIE

Věříte spíše v rychlokvašnou náhlost povýšení, spasení a osvícení? Nebo jste příznivci zasloužile postupné kariéry? Třeba vám pomohou k rozhodnutí se následující příběhy…

 

Kendó – cesta meče – bylo nesmírně propojeno se zenem a uměním meditace. A to nejen pasivní, v zazenu. Ale také aktivní, dynamické, při boji nebo cvičení s mečem. (Názorně je toto propojení vidět ve filmu Poslední samuraj, když se Tom Cruise učí v zajetí bojovat s dřevěným mečem.)

 

„Odejdi, ty se k cestě meče vůbec nehodíš!“ řekl mistr zájemci o studium kendó.

„Mistře a co kdybych byl nejpilnějším studentem, jakého jste kdy měl a trénoval bych kendó ze všech sil nejen ve dne, ale také v noci?“

„V takovém případě by ses stal Mistrem Cesty meče na konci svého života, těsně před smrtí,“ odpověděl Mistr. Uchazeč o žákovství se vylekal a rychle dodal. „Co kdybych se stal vašim nejoddanějším stoupencem, který by vám sloužil tělem i duší? Jak dlouho by pak trvala cesta k mistrovství?“

„Devět let, chlapče, devět let.“

Uchazeč o žákovství povzbuzen, pokusil se délku studia ještě více zkrátit: „Mistře, když nebudu vůbec spát a stále jen sloužit, meditovat a cvičit s mečem?“

„Pak dosáhneš mistrovství za osmnáct let.“

Student byl zmaten. Očekával, že si nočním studiem zkrátí celkovou délku studia.

„Mistře, když si ve dne v noci nepřipustím jinou myšlenku než na meč, jak dlouhá bude cesta k mistrovství kendó?“

„Padesát let.“

„Mistře, já to nechápu!“

 

„To je jednoduché. Děláš-li něco jen pro výsledek, aby to už bylo za tebou, nepronikneš do jádra činnosti a zůstaneš na povrchu. Čím více se tvá činnost stávala cestou, v níž nešlo o cíl, ale jen o tu cestu, dostával ses do podstaty a doba potřebná k dosažení mistrovství se zkracovala. A naopak…“

 

A DALŠÍ PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA

Podstatu problému náhlého nebo postupného osvícení si lze představit i na zasloužilém zaměstnanci firmy, který se po letech přesčasů a dřiny pro firmu těší, že bude povýšen na post ředitele. Ale na poslední chvíli firma toto ředitelské místo dá mladíkovi, který přišel rovnou ze školy nebo z konkurenční firmy. Jádro sporů o náhlé, či dlouhodobou prací vydřené osvícení lze také vidět v křesťanství, kde celoživotní dobří věřící nebo dokonce faráři, mniši a jeptišky nemají stoprocentní jistotu kvůli nějakému drobnějšímu hříchu, že po smrti skončí v ráji. A naopak kriminálník, nekřesťan ukřižovaný po Kristově pravici je spasen „jen proto“, že v poslední hodince života uvěřil, že Ježíš je syn Boží.

 

JEŠTĚ NEJSTE ROZHODNUTI, CO JE VÁM BLIŽŠÍ?

Jednou, ještě za totality sovětských satelitů, se v horolezeckém oddílu objevila možnost vycestovat do Alp, tedy za železnou oponu. Dva kandidáti se přeli o to, který z nich pojede. A v lezecké posilovně chtěli ode mě rozřešení. Ten první, Vašek, na tuto možnost čekal přes deset let, během kterých pro oddíl udělal strašně moc práce, ale ze sportovního hlediska už byl starý a schopný zdolat jen romantické rekreační výstupy alpskými velikány. Ten druhý, Tomáš, byl mladý a sportovní naděje regionu. A cesta do Alp pro něj mohla být krokem mezi elitu, která jezdila zdolávat himálajské osmitisícovky. Ale pro oddíl nikdy moc nedělal a příležitost mu spadla do klína hned na počátku kariéry.

Kdo měl jet? Věděl jsem, že ať odpovím jakkoliv, toho druhého naštvu. Navíc Tomáš byl v té době můj kamarád, generační vrstevník se stejnými hodnotami k horám a lezení.

 

JAKÝ JE RECEPT K ÚSPĚCHU V KAŽDÉ LIDSKÉ ČINNOSTI?

A duchovno i duchovní cesta jsou taktéž lidská činnost, ať už si to uvědomujeme nebo ne!

 

Co odpověděl mladý horolezec Jára? Vašek nebo Tomáš?

 

Kdo měl podle horolezce Járy – dnes světoznámého Gurua – odjet do Alp? Celý příběh si přečtete v knize Tantrické transformace na straně 264. Knihu můžete výhodně zakoupit také v Tantrickém balíčku.