POUTNÍKOVA CESTA ZA OSVÍCENÍM

MILAREPA MARNOST SAMOTY

 

 

„Člověk neuteče svému osudu,“ pomyslel si Milarepa čekajíc, až hlídka zabijáckých loupežníků zmizí z dohledu. Právě je hledal, aby našel sídlo, v němž se loupežnická banda ukrývá. Nyní může začít se stavbou Velkého těla, skrze které černou magií způsobí kolaps loupežnického sídla a následnou smrt zloduchů sužujíc celý kraj. Milarepa si uvědomoval rozdíl v pocitech. Zatímco když magií zabíjel, aby pomstil matku a sestřičku, do morku kosti ho požíral trýznivý pocit zla a viny, nyní se cítil odosobněně, když naprosto nezaujatě pracoval na zkáze tlupy, ke které neměl žádný osobní vztah, s vědomím, že svou prací prospěje všem dobrým lidem, ke kterým ovšem rovněž neměl osobní vztah. Už proto, že v tomto kraji nikoho neznal. Co znal, byla karma jóga, ve které se rozlišuje právě osobně motivovaná, karmu vytvářející práce od činnosti bez osobní motivace, jež karmu nevytváří.

 

 

 

Právě pro toto pochopení mě sem Marpa poslal, chtěl, abych pochopil, že štvanici výčitek mého nitra nezpůsobuje to, co jsem udělal, to že jsem magií zabíjel, nýbrž můj příliš osobní postoj k tomu, co jsem udělal.

 

 

„Co tady děláte?!“

 

 

Milarepa sebou škubl, když ho z druhé strany překvapil hlas mladého loupežníka. Nikdo ho totiž neměl být chopen vidět. Díky magické cloně elementu Éter, která jako mlha vycházela ze šestnáctiplátkového lotosu z Milarepova krku, byl pro hmotně vnímající oči neviditelný. Jen tak dokázal bezpečně celé dny z blízkosti sledovat nejnebezpečnější loupežníky Tibetu. „Mladý loupežník je zřejmě duchovní podstaty, a tak jeho oči proniknou magickou clonou neviditelnosti“, pomyslel si Milarepa a upřímně odpověděl:

 

 

„Přišel jsem zlikvidovat bandu vrahů černou magií, a jestli je ti život milý, odejdi od loupežníků včas.“

 

 

Poslední slova zněla z prázdnoty, protože Milarepova postava zmizela zesílenou mlhou Višuddha čakry a zbledlý mladý loupežník máchl rukou tam, kde před chvílí viděl stát Milarepu, váhajíc, zda měl jen sen, přelud, anebo viděl démona.

 

 

Jeho duše cítila vážnost varování a mladý loupežník ještě toho dne dezertuje z loupežnické bandy, aby po mnoha letech na druhé straně Tibetu, v kraji pod Everestem na oplátku zachránili život Milarepovi, vyhladovělému poustevníkovi, který zezelenal z trávy, jež byla dlouhé měsíce jeho jedinou potravou. Mladý loupežník zůstane věren své profesi a jeho nová banda v jeskyni přepadne poustevníka, protože následovala fámu, že poustevník v jeskyni ukrývá poklady. Namísto pokladů naleznou zelené strašidlo. A tak se bhútu, démona, rozhodnou ubít k smrti a to by bylo pro Milarepu fatální, protože k plnému osvícení a vysvobození z gravitace karmy mu chyběl poslední kousíček. „Vše nazmar,“ pomyslel si bitý Milarepa, když počal ztrácet vědomí. V tom ho už ne mladý loupežník poznal.

 

 

„Přestaňte! Tento poustevník mi v minulosti zachránil život!“ Ač nelibě, hrdlořezové přestali. Život za život bylo jediné pravidlo, které ctili. Loupežník – zachránce nechal krvácejícímu poustevníkovi nějaké jídlo a než odešel za ostatními, poprosil ho:

 

 

„Guru, přimluv se za mě u všech buddhů. Vedl jsem hrozný život, ale teď jsem zachránil transformaci člověka v živoucího buddhu. Prosím o milost.“

 

 

 

Milarepa zachrčel: „Bratře, v příštím životě se narodíš v západním ráji.“

 

 

 

„Děkuji, příteli, děkuji za vše,“ rozloučil se loupežník se slzami v očích a vyrazil za svými kumpány, aby je všechny o několik týdnů později chytli a popravili. Tou dobou ale už je Milarepa plně osvícený a svou aurou chrání cestu toho, co neumírá, do západního ráje, odkud cesta k nirváně je procházkou růžovou zahradou.

 

 

 

 

Pokračování Milarepova mysticko-kouzelného příběhu se dočtete v knize TANTRICKÉ TRANSFORMACE na straně 231.