POUSTEVNÍK

PĚKNÝ SVINČÍK

 

Když jsem se na podzim roku 1995 vyrovnával se zasvěcením v egyptské pyramidě, nejvíc mi hlavou běhaly myšlenky z toho, že bych měl duchovní výuku lidí proměnit v poslání, tedy hlavní činnost mého putování životem. Znamenalo to vzdát se svých soukromých snů a plánů. Zajel jsem do Jílového u Prahy za stařičkým mystikem Eduardem Tomášem s otázkou, zda vzhledem k mému věku, bylo mi dvacet čtyři, nelze toto poslání odložit, ale on mi namísto toho řekl: „Teď je šíření duchovního světla na vás mladých, Járo.“

 

 

Jel jsem pak sázavským dostavníkem na Stvořidla. Věděl jsem, že zde na počátku zimy nebude ani živáčka a chtěl jsem po vzoru Navahů strávit tři dny na samotě peřejí krásné řeky, aby mé nitro autenticky promluvilo, a když jsem uprostřed temného lesa nad řekou po setmění vystupoval z vláčku, hlasitě jsem se rozřehtal. Průvodčí, který dával strojvůdci znamení k odjezdu, se mě zeptal, zda se směju tomu, že vystupuji do liduprázdna uprostřed mrazivé noci.

 

 

„Ne, ne, směju se rumu!“

 

 

„Á, rum, v tom případě nezmrznete, rum vás zahřeje, “ odvětil a odjel.

 

 

Smál jsem se rumu, který zazněl u téměř devadesátiletého mystika. Během mé návštěvy se zde na skok zastavil jeden ze studentů Eduarda Tomáše a přivezl s sebou kamaráda ateistu, kterého nechtěl nechat čekat v autě. Kamarád kulil oči během všech těch rozprav o duchovnu, které zazněly, a bylo vidět, že by se rád přidal do debaty, ale nevěděl jak, protože vůbec ničemu nerozuměl. Až během popisu stavu vědomí nirvikalpa samádhi, skočil starému mystikovi do řeči sebevědomým:

 

 

„Ten stav znám! Mám ho vždycky, když si nalačno dám čtyři velké rumy.“

 

 

Všichni přítomní z úcty ke starému mystikovi nad drzostí tohoto amatéra ztuhli.

 

 

Starý mystik chvíli mlčel a zvídavě si prohlížel tvář alkoholikovu, a pak řekl:

 

 

„Výborně, příště si dejte rumů pět, ať to máte silnější.“

 

 

Pak, až odjeli, nám vysvětlil, že normální lidé nejsou schopni nirvikalpa samádhi dosáhnout, protože ani na chvíli nedokážou ovládnout nebo zastavit svou mysl, to kvůli tomu, že mají v hlavě  –Pěkný svinčík. Jak říkal Maraka Poustevníkům a Poutníkům na Karlovarském duchovním festivalu Guru Járy:

 

 

„Nejdříve mysl musíme očistit, poté se ji učíme kontrolovat a pak teprve mysl zastavujeme.“

 

Při bdělém pozorování své mysli, ať už prázdné nebo ještě s občasnými myšlenkami, si uvědomte, že existuje také něco nebo někdo pozorující, vidoucí.

 

Po očistě, ovládání a zastavování mysli, je vaším poustevnickým úkolem být si vědom tohoto pozorujícího aspektu. Nejlépe během meditace vsedě, ale technicky můžete vnímat tohoto pozorovatele při jakékoliv činnosti.

 

 

Pozorující aspekt poznáte skrze uvědomění si jeho nezávislosti jak od fyzického těla, tak mysli.

 

 

Když pokročíte a ticho mysli je pro vás snadné i bez rumů, stejně tak uvědomování si pozorujícího aspektu, snažte se na něj přenášet stále více pozornosti, abyste ho mohli plně zažít a zjistit, kdo to vlastně ve vás sleduje, vnímá, kdo je tento pozorující aspekt.

 

 

Jakmile to zjistíš, stavba tvé poustevny, jež doposud byla smyslem tvého života tady a teď, se stane zbytečnou, protože pro pozorující aspekt je fyzické tělo poustevnou, domem nebo vězením, podle toho, jak moc je v něm  –Pěkného svinčíku.

 

 

Pokračování textu naleznete v knize ASTRÁLNÍ ARKÁNA na straně 231.