POSVÁTNÉ STROMY

ZELENÍ BODYGUARDI

Zahrada za ašrámem měnila svou tvář každý rok podobně jako hlavní budova a její přístavby. Plná podivuhodných tajemství skrývala i jednu vzácnou alej. Tvořily ji rituálně zasazené stromy. Měly pomáhat chránit osudy těch, kteří je zde zasadili. Jedno léto Guru Jára vyprávěl na letní Škole o mystické síle stromů. O jejich zvláštních schopnostech. Napadlo by vás, že bříza dokáže chránit duchovní cestu člověka? Podporuje rozvoj všeho dobrého a pomáhá naplnit to, co jsme se prý ještě před narozením rozhodli prožít na tomto světě.

Okouzlila mě možnost, že zasazením stromu a péčí o něj mohu chránit svůj osud. Strom svým růstem bude zrcadlit události mého života. Síla a struktura kmenu, tvar koruny, schopnost odolávat škůdcům i povětrnostním vlivům bude vypovídat o mé schopnosti čelit nástrahám a výzvám života. A líbila by se vám představa, že borovice pomáhá snadněji zvládat obtížná období a těžkosti? Zelený bodyguard? Poprvé jsem něco takového slyšela až od Guru Járy. Mystická síla stromů patřila mezi mnohá tajemství, které předával lidem.

Břízy a borovice. Kolik z nás tehdy zatoužilo mít své stromy – ochránce. Guru Jára nabídnul lidem bez zahrádek možnost zasadit si svůj strom na zahradě ašrámu. Borovici nebo břízu. Zasadit je tu mohl každý, kdo jezdil na Járiho akce. Strom na pozemku ašrámu se navíc proměnil v posvátný strom. Měl něco navíc, než ten ze zahrádky. V létě alej štíhlých stromů zářila neobyčejnou svěžestí a krásou. Cestička lemovaná břízkami se vlnila zvláštním způsobem. Když jsem procházela poprvé touto podivuhodnou alejí, cítila jsem mnohem víc než jen přítomnost stromů. Cítila jsem i lásku „jejich“ lidí.

Majitelé svoje stromy zdobili. Někdo pověsil na větve posvátné předměty. Kolem jednoho z kmenů se vinul omotaný růženec přivezený z Asie. Jiný měl u kořenů mozaiku ze vzácných kamenů. Další skrýval a chránil u kořenů zakopanou malou truhličku s tajným pokladem. Každý z předmětů, kterými byly stromy vyzdobené, měl svůj příběh, svoji symboliku pro toho, kdo strom zasadil a jezdil sem s ním rozmlouvat. Kolem některých stromů vznikly malé skalky podobné tibetským čhortenům, svatyním. Jinde vlály ve větvích stromu barevné stuhy. Břízka připomínala dívku ozdobenou mašlemi.

Za klikatou alejí bříz stály, jako tiší strážci, borovice. Tvořily ne alej, ale větší skupinu. Vojenskou formaci? V horkém letním dni voněly lesem. Jejich dech přinášel tělu i mysli příjemnou úlevu a vracel svěžest. Stačilo chvíli postát v jejich stínu. Několik let jsem se léto co léto dívala, jak stromy rostou. Některé se rozkošatily, jiné hnaly úzkou korunou rychle vzhůru. Několika zeslábnul kmen a zkroutil se. Na pár břízách někde uschly větve a pár stromů během tří až pěti let „zemřelo“ úplně. Strom prý převzal těžkou karmu člověka na sebe a odnesl ji s sebou tam, kam mizí duše stromů, když strom zahyne.

Považuji stromy za živé bytosti, které se mnou mohou komunikovat. Nemoc i odchod každého ze stromů jsem proto vnímala jako odchod někoho blízkého. Vždyť je sázeli lidé, které jsem všechny znala. A je pravda, že stromy a jejich zdraví, vzhled a způsob růstu zrcadlil to, co se právě odehrávalo v životech těch, kteří je sem zasadili.

Ukázka textu je z půvabné knihy EVANGELIUM PODLE DAORE.