POD OBLOUKY HVĚZD IV.

POVÍDÁNÍ POD SPOUHVĚZDÍM PANNY

Co to vlastně znamená duchovno?

 

Je duchovno a duchovno. Dnes se mluví o duchovnu a přitom jsou to jen méně omezené schopnosti člověka. Lidé je měli, mají a budou je mít, jen je nemají rozvinuté. To je jako kdybychom se neučili psát. Nevěděli bychom, že tuto schopnost máme. Tak je to i s viděním aur a čtením myšlenek. Světu vyhovuje, že se to neučíme. Není to svět duchovní, je to svět ega. Jsou ruce požehnané od Boha a jsou lidé, kteří se to naučí. Astrologie se dá naučit, ale je to stejné jako se zpíváním. Talent se pozná. Ještě to není samotné duchovno, že vidíte aury, že vidíte duchy – je to duchovno z vašeho pohledu. I to, že jdete do lesa, se zdá mnohým duchovní a ptají se proč. Protože svět žije tak neduchovně.

 

 

Duchovno skutečné – to jádro – to je nalezení za prvé toho, kdo jsme, a za druhé odpovědi, jaký smysl má to moje existování na Zemi. Když člověk spojí tyto dvě věci, když jen bude tušit, tak z toho pak vznikne pocit cesty. Jeho životní poutě. Tam jde pak o to nasměrování odkud a kam.

 

 

Proč říkáváte, že je třeba si chránit své duchovno?

 

Protože tento svět čím dál tím víc duchovno ztrácí. Proto si budete muset hlídat, aby se to duchovno k vám dostalo. Nejlépe je, když o vás vůbec nikdo nic neví. Když to ve vás nikdo nehledá. Poznají to jen lidé, kteří na to dozrají, a zase jenom tolik, kolik poznat mají. Milost Gurua ve mně nepozná každý – někdo ve mně pozná jen kamaráda, přítele… Gurua ve mně pozná jen ten, kdo je připraven.

 

 

Je potřeba si duchovno chránit, svět hladoví po dobrých věcech. Cokoliv krásného a hodnotného najde, zakóduje nějakou cenovkou. Všechny krásné věci jsou krásné právě proto, že v sobě mají větší podíl duchovna. Všechna ega světa se snaží duchovno objevit, dokázat, vypočítat, změřit jen proto, aby mohly nalepit svoji cenovku a prodávat. Proto je potřeba duchovno chránit.

 

 

Někdy mi připadá život tak těžký a složitý

 

 

Když budete mít pocit, že váš život je těžký a svět kolem je nudný, tak si vzpomeňte, že máte jen zataženo ve svých pocitech. Nasaďte půst, jděte do přírody, co nejmíň myslete, přečtěte si duchovní knihu, přestaňte se dívat na televizi, poslouchat zprávy o zdravotním stavu vašich sousedů a uvidíte, že se vaše situace změní. Další týden to bude lepší, pak už to přejde a vy to třetí týden přestanete dělat.

 

 

Tak to v našich životech je: jak to začne fungovat, přestaneme dobré věci dělat. A až to na vás zase někdy přijde, začněte znovu. Vzpomeňte si, co jste dělali. A do toho by měla být nějaká trvalá duchovní práce, abyste nespadli do náboženství materialismu, kde silnější vítězí a pomoc druhého je slabost. Ideální je, když takto žijete celý svůj život. Jakmile se rozhrnou mraky, něco se zlepší – vaše vztahy s partnerem, s dětmi, dostanete práci… Vzpomeňte si, že všechno je jen dalekohled, který vám ukazuje cestu.

 

 

Nic silnějšího na světě není, než to, co šíříte. Všechny výhry, štěstí, setkání, jsou jen záležitostí této energie. Všechny nudy vám budou pomáhat jen v tom zakopávání. Nic není cennějšího, než to, co máte. Nikdy jste nic cennějšího neměli, ani mít nebudete. Všechno kolem, to venku, je jenom nějaká zábava, chvíli je to drama, chvíli komedie, pak je to zase nedůležité. Proto to nejcennější co máte, je to, co teď cítíte. Z toho koření láska, vítězství, poznání, umění, hudba, sex, peníze. Ale to je jen to, že jdeme tu hru hrát.

 

 

Svět není dobrý, ani není špatný. Ale naše karma je tak zamračená, že nejsme schopni vidět čistý den. Nebo je tak dobrá, že i na stejném místě vidíme krásnou modrou oblohu.

 

 

 

Výběr tohoto laskavého a neustále aktuálního poselství Guru NagaJahra,

 

 

pochází z knihy Pod oblouky hvězd (rok vydání 2001),

 

 

která se již dnes řadí mezi sběratelské skvosty.