POD OBLOUKY HVĚZD II.

POVÍDÁNÍ POD SOUHVĚZDÍM LVA

                                                              

Je rozdíl mezi relaxací a meditací?

 

Princip relaxací je, že dáte tělu odpočinout zevnitř. Můžete tělo třeba devětkrát denně umývat, dovnitř se to ale těžko dostane. Techniky jako autogenní tréning, Silvova metoda, hladina alfa, cíleně pracují a propojením těla a psychiky.

 

 

Dnes se říká meditace všemu – relaxaci, koncentraci, autogennímu tréningu. Meditace nastává ve chvíli, kdy sedíte a vaše vnímání cvrnkne mimo. Není to ani myšlenka, že byste nad něčím přemýšleli, prostě najednou cvrnknete z těla. Je to nejbližší stav, který připomíná meditaci. Obyčejné koukání do prázdna, do blba. Uletěly vám včely. Když se vám to stane při relaxaci, máte první krůček k tomu, co to je. Prožili jste to, už neznáte jenom to slovo. Je dobré cvičit relaxaci, jógu, vrátí se vám to v uvolnění. Je dobré modlit se, astrálně cestovat, zpestřuje to váš šedý svět. Ale pořád to není meditace.

 

 

Když ve vás nastane tento stav, nevyhánějte ho, ani ho neovládejte. To jsou nejbližší stavy meditaci, které může člověk běžně zažít. Je těžké to člověku popsat, když to neprožil. Když to přijde, tak víte, že je to to ono. Stav meditace není nebo je.

 

 

Meditace je královna celého duchovna. Meditace je nad modlitbu. Proč? Protože modlitba je spodní část telefonu (Bože, dej, Bože, potřebuji). Meditace je to nahoře, kde čekáte, co vám bude řečeno.

 

 

Různé světadíly mají různé techniky, jak se dostat do těchto stavů mimosmyslového vnímání. Divošské národy hodně používaly oheň, bubny, tanec a dlouhé obřady. V tancích a ve zpěvech těchto národů je tu prosba, aby se na chvilku dostali ven z těla.

 

 

Jde o to dostat se mimo smysly, které jsou jakýmsi vězením pro ducha. V tom je ta svoboda. To dítě v člověku musí jít mimo vaše stárnoucí tělo, které bolí kolena a má plomby. To tělo přece nejste vy.

 

 

Které charakterové vlastnosti jsou pro duchovní práci vlastně důležité?

 

Duchovní pravidlo č. 1 je LÁSKA. Láska je neustále v nás. Dnešní člověk potřebuje v někom zrcadlo. Někdo se neumí v dospělosti postavit na vlastní nohy, a tak se na někoho nalepí.

 

 

Druhý duchovní klenot je SOUCIT. Lítost je pokřivená hranice soucitu. Soucit máme s tím, že musí lidé trpět, že to krásné v nich nemá na to, aby rozkvetlo.

 

 

Třetí klenot je RADOST. Čím méně potřebujeme k pocitu radosti někoho jiného, tím víc je čistší okno k Pravdě. Pokud k radosti nepotřebujeme nic, blížíme se k pocitu mudrce.

 

 

Čtvrtý klenot je HARMONIE. Trpělivost, že život žijeme vyváženě. Myslíme si, že štěstí je někde venku. Hledáme ho venku v jiných lidech. Štěstí je v nás od okamžiku, kdy jsme se narodili. Momenty lásky jsou pomíjivé. Jen pokud jdeme duchovní cestou, tak je to štěstí. Ryzí láska je Bůh.

 

 

 

 

Výběr nádherného, laskavého a neustále aktuálního poselství Guru NagaJahra, směřující lačným uším i srdcím svých žáků a následovníků,

opět pochází z knihy Pod oblouky hvězd, vydané v roce 2001.