OTEVŘETE DVEŘE K ŽIVOTNÍMU ŠTĚSTÍ

ARTANTRA VELKÉHO TĚLA

 

 

Nejlepší řešení zóny dveří (gua 1) vám prozradí domov z vaší historie bydlení, v němž jste byli nejzdravější, nejšťastnější a nejúspěšnější. Vzpomeňte si, co zde bylo jiné. Malý detail v interiéru, dekoraci, designu může být klíč k zázraku. Dejte na svou osobní zkušenost, podpořte svou intuici. Právě tyto zkušenosti a intuice jsou experti na vás a váš život nejfundovanější. To, že intuice ví, věděl i Franz Kafka.

 

 

„Brzy jsem vycítil, že mě toto rozhodnutí přivede do špatné situace.“

 

 

Osobní zkušenost spojená s vnímavou intuicí vedou celou osobnost vesmírem jako nejlepší kormidelník. Druzí lidé mohou poradit, inspirovat, pomoci, ale nikdo nerozumí vám a vaší podstatě lépe než vy, už jen proto, že nikdo s vámi nestrávil více času, než vy sami. Navíc druzí lidé mají často cizí zájmy, a to i ti nejbližší, tak jako v případě Kafky:

 

 

„Žiji ve své rodině cizeji než cizinec. Jste pro mě všichni cizinci. I náš čtvrtý domov, velký honosný Krennův dům (Široká ulice), ve mně prohluboval pocity ztracenosti. Kvanta nájemníků – sousedů, monstrózní schodiště, gigantické chodby, obří byt s neuvěřitelně vysokými stropy a já v pěti letech tak malý a ztracený.“

 

 

Pro děti je vše o mnoho větší než pro dospělé. Jestliže jste prodělali Regresní terapii osobní historie bydlení (RTOHB), jistě jste prožili moment, že něco, co bylo v dětství velké, je teď tak malé. V rodné Příbrami jsem se zastavil u výčnělku baráku u cesty. Kolik dalo práce se na něj vysápat, abychom z výšky mohli sledovat mumraj ulice, když jsem byl ve stejném věku jako Kafka v Krennově domu. Nyní, o čtvrt století později, se během své RTOHB shovívavě usmívám nad malým rozměrem toho, co v mé paměti zůstávalo vyšší než rozhledna.

 

 

Přestože pro děti je vše větší, reakce pětiletého Kafky na Krennův dům je přemrštěná a naznačuje nevhodné řešení gua dětí. Zóna 7 trigramu Jezero je spojována s elementem Kovu, tvořivostí a dětmi. Pokud strádají děti, třeba tak jak malý Kafka, opečujte tuto zónu s velkou pečlivostí. Někdy stačí velice málo. U pětiletého Kafky mohlo být problémem proudění negativní energie oknem, čemuž často dokáže zabránit vlepení malé nálepky s vhodným symbolem nebo malé průhledné barevné fólie ve tvaru čísla sedm do okna. Že hlavním problémem byla energie proudící oknem, potvrzuje Kafkova úleva na další adrese.

 

 

„Utrpení skončilo po roce, když mi bylo šest. Stěhovali jsme se do Sixtova domu (Celetná 553/2), kde jsem měl okno na obrovskou plochu světla z celého Staroměstského náměstí, na jehož rohu jsme žili. Zde jsem se znova nadechl k životu, mé dětské fantazie ožily krásou.“

 

 

To přetrvalo i na další adrese, v domě U minuty (na opačném rohu Staroměstského náměstí), kde Kafka žil na poměry své osobní historie bydlení dlouho – jednu saturnskou fázi od svých šesti do třinácti:

 

 

„Krásný výhled do prostoru historických skvostů Prahy pomáhal mi v krásném snění. Kdo žije opuštěně, ten se neobejde bez okna do ulice, aby se tu zapojil do společnosti.“ …evokuje Kafka „Také samota je forma bytí ve společnosti“ filozofa Heidegera.

 

 

Přestože v domě U minuty Kafka našel kořeny domova, jeho dětské snění ho dále uzavíralo před světem nejen makrokosmu („ulice“), ale také Velkého těla:

 

 

„Raději si navléci klapky na oči a jít svou cestou až do krajnosti, něž aby se kolem mne motala ta domácí smečka a rozptylovala můj pohled z okna… Cítím, jako bych to, co otec budoval ve firmě, já ztrácel v odvaze vykročit ven se svou vnitřní bolestí a tlaky, a celej život jsem byl neschopnej života, celej život jsme vlastně ani nezačal žít.“

 

 

Určitě znáte někoho s těžkým uzavřením se do sebe dětstvím. Co překvapí u Kafky je, že géniova introverze zůstala přítomná i v dospělosti a otiskla se také do jeho lásek.

 

 

„Za celý život jsem se citově propojil jen s Oskarem, Maxem a sestrou Ottlou.“

 

 

Kafka měl lásku, citový vztah, ale jako by nechtěl odevzdat se citům napospas druhé osobě zcela, tak jak nepřekročil práh duchovní cesty při setkání se Steinerem, tak jak nedokázal psát, když se ponořil do práce v pojišťovně, jako by se bál, že propadnutím lásce pozbude autenticitu svého poslání literárního génia, a tak i nejhlubší romantický vztah zpředmětnil, diskurzivně uchopil jako literární objekt a uzavřel:

 

 

„Svůj vztah k tobě znám, patříš mě. A budeš mi patřit navždy, i když tě už nikdy neuvidím?“

 

 

Co na to ženské srdce?

 

 

Odpověď na tuto otázku a další informace k lásce a vztahům se dočtete v knize Tantrické transformace na straně 199.

 

Knihu můžete nyní výhodně zakoupit také v Tantrickém balíčku nebo v Balíčku pro osobnostní rozvoj.