OSTROV NAŠEHO TĚLA

ROZUM VERZUS INTUICE

Řekněme, že žijeme v OSTROVĚ NAŠEHO TĚLA, jehož řídící centrum, MOZEK, plodí myšlení, které neumí opustit nervovou soustavu jinak, než známými hmotnými projevy (slovo, pohyb, písmo, polibek… atd.) Náš ostrov je zcela izolovaný. Je obklopen prostory nám podřízenými – děti, starci, lidé, co nás poslouchají. A prostory nám nadřízenými – rodiče, učitelé a lidi, které posloucháme. Jsme jako četař, rotný v armádě. Nikdy neopustíme svou hodnost. Vždycky budeme cenzurováni rodinou, obcí, církví, vlastí, rasou, pohlavím, novinami, televizí… jsme navždy zařazený, opuštěný ostrov. Ostrov soukolí stroje, jehož vzhled a smysl nikdy nepoznáme.

Do toho existuje propojení, o kterém náš mozek nemá ani ponětí. Právě tato nevnímaná propojení rozhodují o nejdůležitějších křižovatkách života!!! Rozum je dává do škatulek nevysvětlitelných náhodných jevů. Patří tam láska, úspěch, neúspěch, nečekané úmrtí, smrtelné onemocnění, štěstí, po kom je dítě… a šestý smysl, tedy i telepatie.

Rozum nás učí, že nejúspěšnější šťastlivci jsou pilní, vytrvalí dříči. Už Napoleon Hill ve své knize Myšlením k bohatství tento názor zdrtil! Pilní, vytrvalí dříči získají jen to, co jim umožní průměr pro všechny. Ten se liší podle bohatství dané země. Uklízečka v bohaté zemi si může žít lépe, než doktorka v zemi chudé, ale rozhodně to není zásluha vytrvalé píle dřící uklízečky. Hill tvrdí, že nejvíce peněz vydělávají lidé, kteří pracují tři, čtyři hodiny denně na něčem, co je baví, nejlépe v blízkosti vyhřívaného bazénu.

PROČ?

Protože jsou uvolnění, odpočatí, v pohodě a mohou přijímat ty nejlepší nápady z „neexistujícího světa“ intuice, tajemství, snů a telepatie… K telepatii se ještě vrátíme v příštích dílech a dobrodružné pokračování tohoto povídání najdete v knize Deja vú Vúdú na str. 287.

JE LIBO PŘÍDAVEK? TAK PROSÍM…

Zjednodušeně lze říci, že lepší část naší osobnosti, ať už ji nazveme duše, vědomí, já, nitro, srdce…, ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme. Stres, soutěživost, starosti, zklamání, „hříchy“, povinnosti, strava, nábytek, ovzduší a lidé. To vše podle východních náboženství znečišťuje nebo povznáší toto naše lepší já. Čím více nižší svět hmoty a materiálních poznání a starostí prosákne do našeho nitra, většinou čím jsme starší, tím tímto prosáklejší o to hůř kontaktujeme naše lepší já, o to míň jsme schopni přijímat od něj impulsy, signály, rady. Mezistupněm tohoto úpadku lepšího já je stav, kdy sice impuls našeho lepšího já zachytíme, ale už nemáme energii, sílu, odvahu ho následovat.

Telepatie, láska, stav vnitřního štěstí se ovšem odvíjejí od našeho lepšího já. Je-li spojení přerušeno nebo zmrzačeno, stáváme se vězni materiálního světa. A pojmy jako telepatie, láska atd. se pro nás stávají neexistující pojmy ze světa naivních pohádek nebo lží. Tuším, že džinisti mají pro toto upadání do hmoty pojem prach karmy. Každodenní prach nižších nálad a materiálního světa se má lepit na duši a jako zatížený balón tuto duši nese dolů a dolů… a dolů.

Radu pro všechny, kteří touží stoupat opět vzhůru, najdete v knize Deja vú Vúdú na str. 289.