NOVOROČNÍ VYKROČENÍ S TALENTEM SRDCE

HIMALÁJSKÉ STŘÍPKY O NEZMĚŘITELNÉM

 

V Himálajích je nádherná zima. Sníh je bílý. Vzduch je bezbarvý a život je v přírodě jednoduchý, ráno vstane a nadojí mléko od „du“, krávy jaka. Om namo, ráno. Nima – pondělí je ten můj nejkrásnější den, sluníčko po soumraku střídá měsíční třpyt štítů a zima. Tak takhle to bylo za časů, v nichž Paul Brunton psal a žil knihu Poustevníkem v Himálajích.

 

 

 

Dnes je vše jinak a tibetské duchovno zvané lamaismus naleznete v horké jižní Indii. Kdo necestuje a chce vidět, jak to vypadá, ať zhlédne film Pohár (od Khyense Norbua). Poté co 14. Dalajláma, 16. Karmapa a další rimpočheové (vědomá reinkarnace), lámové a běžní Tibeťané prchli před Maovými vojsky do Indie, byly zde mezi Mysore a Mangalore vystavěny obrovské buddhistické kláštery, repliky slavných tibetských klášterů (např. Gompa Seza).

 

 

 

Paní, která z Tibetu odešla teprve před 10 lety, rozdíl komentuje takto: „Čím se náš život v Indii odlišuje od toho v Tibetu? V Tibetu nosíme jiné oblečení. V Tibetu jíme jiné jídlo. V Tibetu jinak mluvíme mezi sebou. V Tibetu se neřídíme časem, ale vstáváme podle jedné hvězdy, doma v Kambě máme spoustu zvířat. Maminka, kterou jsem už deset let neviděla, neumí číst, celý den odříkává modlitbu, modlí se, když dojí jačí mléko, modlí se, když vaří čaj, modlí se, když uklízí, modlí se, když tluče máslo, jen když jí campu (kaši) nebo polévku tupa, tak se nemodlí, alespoň ne nahlas.“

 

 

 

Tu dže še Tašidelek

 

(Děkuji „na shledanou“).

 

 

 

Lama Napukha Rimpočhe dělá festišny, modlitební poklony ze stoje do dřepu a zpět, které připomínají kliky kombinované s pozdravem slunci.

 

 

 

(Popis, jak se dělají festišny naleznete v knize na straně 311.)

 

 

 

Sto tisíc opakování pro očistu jemných těl od hrubostí je vcelku běžný zvyk, lámové pak zvládají přes tři tisíce denně, ale mají k tomu vychytávky jako klouzavé desky pod sebou, klouzavé hadry pro dlaně na desce a dokonce jsem viděl šachové hodiny pro počítání festišnů, ale to je extrém, růžence jsou četnější. Mladí a zdraví zápaďáci zvládnou 540 nebo 1080 festišnů denně opakovat i v dalších dnech, to mám ozkoušené z Letních klášterních škol (Jako starý Tibet).

 

 

 

Lama se k tomu denně obklopuje mandalou, všemi ochrannými božstvy mandaly, 24 hodin denně je v mandale. Když chodí, mandala jde s ním. Když spí, mandala je v jeho srdci. Tato věčná přítomnost mandaly božstev jej naplňuje stálým štěstím a energií…

 

 

 

Další část textu se dočtete v knize TALENT SRDCE na straně 312.