NEMOČTE NA TRPASLÍKY!

 

SVĚT NEVIDITELNÝCH BYTOSTÍ

 

Za chvíli si už Óm Nadsamec s místními knězi nebo šamany, kterým říká dunkun, povídá. Zase jde o nějaké řeči duchovního rázu a mě si nikdo nevšímá. Jsem rád, že mám od všech těch hvězd, převtělování, duší a kosmických plánů na chvíli pokoj. Přemýšlím nad Lise a nad svou misí.

 

 

Má radost netrvala dlouho. Jeden z chlápků se na mne nalepil a spustil: Mladý muži, neměl byste vstupovat na návštěvu a zároveň ponižovat hostitele, abyste pak sám nebyl ponížen!

 

 

Otočím se na něj: My se známe?

 

 

To ne, ale znají vás duchové stromů a skřítkové. Stěžovali si na vás…

 

Ahá. A co se na mě trpaslíkům nelíbí? … řekl jsem a čekal, až mě všichni i s ním minou, abych se mohl vymočit.

 

Najednou se ozve známý hlas: Nemáte stát na cestě a močit na ně shora!

 

Aha, tak já jdu jinam.

 

Nechtěl jsem ho provokovat a poodešel jsem do svahu. Jen si začnu ulevovat, ozve se vehementní: Né! Né! Né!… a po něm mě drapsnul za ramena. Lekl jsem se tak, že když jsem se v případné sebeobraně otočil, neuvědomil jsem si, že už močím. Dostal přímý zásah urinou a moje boty a nohavice chytily zbytek. Kupodivu vypadal šťastně.

 

 

Mladý muži, víte, co se mohlo stát? Málem jste počůral hlavu místního šlechtice! Pak mi se sektářským zápalem vysvětloval, že v těchto horách nemůžu močit jen tak, kde se mi zlíbí, protože bych pochcal trpaslíky, které sice nevidím, co tu ale podle něj jsou.

 

 

Měl jsem fakt dost. Byl jsem vyřízený, nervy nadranc.

 

 

Dejte si sem ceduli Nemočte na trpaslíky! …štěkl jsem na něj. Chtěl jsem ho naštvat, ale chlapík se rozzářil a nadšeně povídá: Mluvíte mi z duše! Ale správa národního parku nám to nechce povolit! Prý co si o nás řeknou turisti, kdybychom tu rozvěšovali podobné cedule. Ale co si řeknou trpaslíci o těch vodopádech moči, co jim turisti každoročně posílají na hlavy, to je každému jedno!

 

 

Ale trpaslíci to tak nenechají! …pronese podivín revolucionářsky.

 

 

Nenápadně se ptám Óm Nadsamce, jestli toho cvoka zná.

 

To není cvok, je to vážený občan, který zastupuje místní lidi ve styku s úřady, organizuje kulturní a ekologické programy a jednou, až bude ve vhodném věku, z něj zřejmě bude starosta… vysvětluje mi pobočník dunkuna místo Óm Nadsamce. Ten ještě dodá: Neboj, Kelly, on nemyslí trpaslíky ze Sněhurky, on tím slovem myslí všechny bytosti hor a lesa.

 

 

Ano, o bytosti hor a lesa se nikdo nestará! …naváže trpaslíkář, který naštěstí zachytí jen poslední slova. No, a je logické, že se pak musí bránit sami!

 

 

Jak bránit?

 

 

Trpaslíkář se rozvypráví: Jeden z turistů, když jsem mu slušně vysvětlil to, co tobě, začal naschvál dupat a močit na místa, kde byli trpaslíci. No a pak se na jedné procházce ztratil. Tři dny ho na trekkingových trasách hledaly záchranné týmy.

 

 

Až když jsem vylezl na strom, abych se rozhlédl, poradil mi duch stromu, kde je a že na tom místě dřepí. No a já ho za chvíli našel u pařezu kousek od stezky, v místě, kudy záchranný tým už několikrát prošel.

 

Ztracenec nám řekl, že tam dřepěl celou tu dobu, protože kdykoli se pokusil dojít do vesnice, tak šel a šel a pokaždé dorazil zase na to samé místo u pařezu. Taky nám vůbec nevěřil, že je pryč už tři dny. Trpaslíci na něj za své ponižování seslali kouzlo z jejich světa… hrdě se usmál trpaslíkář.

 

 

Tak to bych nerad, bloudit tady tři dny… upřímně reaguju na příběh a trpaslíkář pokračuje: A to dopadl dobře!

 

Dobře?

 

Ano, měl štěstí, že tady dole žijí jen hodní trpaslíci. Jeden pár, co šel na sopku, ne na Bromo… viděl mou otázku ještě před vyslovením. Na jinou. Šel bez místního průvodce zkratkou, ta vedla přes zónu, kam se nesmí chodit, protože ji obývá velmi hrdý duch. No a ti dva tabu porušili. A zmizeli.

 

No tak to mne zajímá! …pobízím ho, ať povídá dál. Zajímá mne, jestli tady existují bandy, co přepadávají osamělé trekkery, jako třeba, jako třeba na Everest Trekku v Nepálu nebo v indickém Parvati Valley.

 

 

Duch je drží v mlze svého světa. Já ho vidím, ale oni jsou zvyklí vidět jen jeden svět, a tak si myslí, že jenom zabloudili. A protože u trpaslíků čas plyne jinak, tj. jakoby neplynul vůbec, nemají ti dva tušení, že by se mohlo dít něco jiného, než že trochu zabloudili na výletě. A přitom ten jejich výlet trvá už tři roky. Občas je chodím hledat, ale ten duch je ukrývá i přede mnou…

 

 

Pokračování tohoto poutavého příběhu se dočtete na straně 374 v tantrickém románu CASANOVA SÚTRA.