NA MOLU NIRVÁNY

DVACÁTE STOLETÍ BYLO STOLETÍM GURUŮ

 

Začali to jogíni… Guru Vivekananda, Guru Ramana… a pokračovali guruové bohatých a známých lidí, například Maharši – Guru skupiny Beatles nebo  Osho – Guru milionářů.

 

Konec století přinesl pojem Guru i do moderních oborů. Guru marketingu Philip Kotler. Guru počítačů Bill Gates. A také tisíce jiných Guruů.

 

 

Někdo sepsal tři pravidla. Guru by měl splnit aspoň dvě z nich.

 

• Guru vás připraví o hlavu. Guru je gilotina rozumu. Guru vám spálí srdce.
• Guru nepoučuje. Guru nic neumí. Je vším. Guru provokuje, nudí, mizí a šokuje. Je nevyzpytatelný pán okamžiku. Guru budí tady a teď nebo vás nechá věčně spát. Spící ho za to nenávidí, protože osvobozuje ze spánku ty, co spali s nimi.
• Guru je v linii jeho Guruů, či svých předchozích inkarnací.

 

Guru Jára

 

Světově uznávaný mystik, zasvěcenec a Mistr tantry pravé i levé ruky, ale také špičkový cestovatel, hvězdopravec, vizionář… Jeho zkušenosti v tantrické sféře jsou nevídané. Ač sám preferuje k Nirváně cestu Suchou, souhlasí s texty upanišad, že k osvícení lze v době dnešní Kalijugy dojít cestou tantry.

 

V dětství jej zkušenost blízkosti vlastní smrti (1982) přivedla k rozhodnutí stát se aktivním hledačem životního smyslu a prožít svůj život jako dar shůry.

 

Smysl života je třeba objevit, a tak coby vášnivý skálolezec a hledač něčeho, co v rodné zemi nebylo k nalezení, v 18 letech emigroval do Itálie. „Za to, čím dnes jsem, vděčím Itálii, jejím lidem, její kráse, mystice a štědrosti. Tato země mi otevřela cestu do celého světa“.

 

Od svých 22 let objevoval Asii, hlavně Indii, aby nacházel další cesty vedoucí k nejvyšším duchovním metám. Na první z nich ~ Nirvánu Suché cesty ~ dosáhl právě v Itálii. V roce 1992 se vrátil do České republiky a několik let žil životem profesionálního horolezce, poutníka po evropských svatých místech, poustevníka na evropských skalách, astrologa, učitele meditace… a předával své znalosti lidem, kteří ho sami vyhledali.

 

Pětadvacet let. Přesně tolik času uběhlo od noci, kterou Guru Jára prožil uvnitř egyptské Mykerínovy pyramidy, kde se mu dostalo tzv. staroegyptského zasvěcení. Následně dosáhl i  Mahámudry – nirvány tantrické cesty.

 

V roce 1996, po letech studia u svého gurua v Haredwaru v Indii, obdržel tantrický titul Baba a pokyn od svých mistrů, aby začal předávat své znalosti lidem.

 

Guru Jára měl zpočátku spíše zájem svou cestu tajit a před druhými se choval co nejvíc „normálně“. Pomáhal jen lidem, které potkal během žití, ale byl pod stále se zvětšujícím tlakem svých učitelů a zájemců, aby se o své poznání podělil. A tak čtrnáct let po svém druhém narození (návrat z 3-denního kómatu 1982), otevírá Guru Jára své znalosti i pro zájemce z řad širší veřejnosti.

 

… píše se  9. listopad 1996 a za pár okamžiků začíná první seminář v mém životě. Proč jsem zde? Pro odpovědi. Tak se těším… čas ukáže, jak šťastné rozhodnutí to bylo…  (ze soukromého deníku účastnice)

 

V dnes již legendárním semináři Toulání po hvězdách spojil Guru Jára své zkušenosti z různých cest a oborů do 20 hodin výuky. Pro obrovský zájem mělo Toulání po hvězdách ještě 20 repríz v různých městech a všechny byly naplněny k prasknutí. Získané znalosti a zkušenosti vložil Guru Jára i do svých 23 knih.

 

A čtyřiadvacátá je již „na cestě“ do našich rukou a k našim srdcím…

   

 

„Neuvěřitelné propletence cest karmy mě fascinují.

To je hlavní důvod, proč píši knihy.

Aby hledaly v čase správné lidi a pomáhaly jim dělat velké věci.“

Guru Jára – kniha Déja vu vúdú 

 

 

Guru Jára vede lidi ke svobodě ducha, vyznávání duchovních hodnot, hledání odpovědí na otázky, kdo jsem a jaký je smysl pozemského života. A nauky, šířené Guru Járou… mimo jiné právě formou literárních děl… představují unikátní životní styl, propojující moderní život s dávnými naukami a tisíce let starými duchovními principy. Přinášejí nový pohled na lidský život, který osvobozuje člověka z převahy konzumního stylu a dává lidskému životu spirituální rozměr.

 

V TOMLE VLAKU NEJEDU

 

 

Úryvek rozhovoru s Guru Járou Poetrie 502 – časopis o cestování a duchovnu (2002).

 

V rozhovoru pod názvem Na mole Nirvány zmiňujete realizaci suché a mokré cesty. 

 

Suchá cesta je mimo hmotný svět věcí, které lze změřit a pojmenovat. Tělo. Rozum. Smysly. To vše pouze slouží k rozpoznání skutečné skutečnosti. Nic víc. Jakmile se naleznete uprostřed tohoto trojrozměrného světa, vše hmotné včetně těla, mizí.

 

 

Jak mizí?   

 

Prosím vás, nauky o tom napsaly milióny knih, nechtějte řešení ve dvou odpovědích. Prostě se tělo stane hořícím papírem, zapomenutým snem nebo vypařující se vodou na čaj. Mizí jako těla na pódiích iluzionistů. Mokré cesty tělo respektují, některé je dokonce „uctívají“. V lepším poznání těla, přírody nebo mysli nalézt řešení smyslu života, ať jde o tantru, hathajógu, fyziku nebo alchymii, to je mokrá cesta. Náboženství, která končí rájem, peklem, spasením, jsou mokrou cestou.

 

 

Jak se bavíte?

 

Nejraději vnorem do suché cesty, ale když není možnost, klid, dostatek energie, tak se astrálně toulám světem mokrých cest. Pokud chci pobavit tělo, nejlépe kvalitním čajem v kvalitním prostředí a nejlépe ve vyšších výškových polohách mezi 2 a 4 tisíci metry nad mořem. Fyzičku si udržuji občasným lezením po skalách v několika málo oblíbených oblastech. Když jsem byl mladší, tak mě lezení po skalách živilo.

 

 

Dnes už lidi nepoznáváte rád? 

 

Ale ano, akorát jsem s lidmi příliš často v kontaktu při mé práci. Já preferuji klid a samotu a občas návštěvu nebo výlet s nimi. Pokud jsem s lidmi tak často jako při cestování a při konzultacích, už mi na samotu a klid nezbývá prostor. Vím, že mi to ženy nebudou věřit, ale mluvením ubývá magická síla ducha. Navíc mám takový pocit, že za posledních 10 let ubylo zajímavých lidí. Alespoň na cestách se mi zdá, že lidé mluví jako podle jednoho scénáře. Většinou je to scénář posledního úspěšného amerického seriálu… intonace, gesta, slovní fráze, vše se přebírá. Já se divím, že se na školách neučí angličtina rozborem posledního seriálového hitu… věřím, že by takoví studenti ve světě zaskočili svou jazykovou dokonalostí. Možná pocit, že na cestách je méně osobitých zajímavých lidí, ale souvisí se stárnutím… nevím. Většinu dní v posledních dvanácti letech jsem netrávil na jednom místě. Žít se dá kdekoliv a lidí jsou miliardy. Kdo má jiný pocit, musí si uvědomit, že jde jen o železnou košili – ZVYK.

 

 

 

Co v životě je nejdůležitější? Vztahy? Užít si? Zanechat něco po sobě? Děti? Pokrok lidstva? Zachovat si pravou víru?

 

Domnívám se, že nejdůležitější je najít svou pozici v čase a ve vesmíru. Není to fráze. Myslím to doslova. Kdo to dokáže, bude dělat dobré kroky i dál. Ne neomylné, ne dokonalé, ale na správné cestě.

 

 

Miliardy lidí jsou rozděleny do velkých náboženství, další věří ve víru materialismu. Která z knih je svatá?

 

Podívejte se, léta se používá nádraží Roma Termini… existuje kniha nazvaná Jízdní řád… před čtrnácti lety byl odjezd a příjezd vlaků jiný… důležité je vědět, kam jedete. Mnoho cestujících chodí k odjezdu vlaku bez znalosti přesného odjezdu jejich vlaku, ale pokud ví, kam jedou, určitě se vlaku jednou dočkají.

 

 

Neodpověděl jste.

 

Všechny knihy, které přibližují k poznání skutečného smyslu života, jsou dobré. Jen se vždy ptám: Kolik lidí ve jménu dané knihy zemřelo? Asi zatím nejvíce kvůli materialismu, všechny ty války za poslední „vědecké“ staletí předčí Bibli, Korán i Bhagavagitu. Existuje spojitost mezi teorií Vesmíru bez boha a Hirošimou a každý rok se přesvědčujeme, že to nekončí… co se dalších svatých knih týká, netuším, jestli více lidí zemřelo ve jménu Bible nebo ve jménu Koránu, vždy to bude hodně, přesto se ptám: Co by tomu řekli autoři, Darwin, Evangelisti, prorok Mohamed?

 

 

Kdo nehledá své skutečné postavení ve vesmíru a času, jede v jednom z těchto vlaků…