METAFYZICKÉ MŘÍŽE

CHLAPSKÝ DEN

Většina chlapů bez ohledu na národnost, věk a vyznání zasvětila život přítomnému okamžiku. Klamná i pravá porozumění jevů světa je zajímají milionkrát méně než momentální prožitek těla. Většina pokeců tedy, bez ohledu na výběr metafyzického materiálu, který jsem postupně, jako korálky, nasbíral, končí u jídla, pití a sexu. Dokonce, i když začnu rozhovor či rozpravu filosofickým tématem, dříve či později skončíme u toho, co staří Řekové a Římani jedli, jak to dělali v posteli a jaké sprosťárny napsal Calutus. Ke cti nám lze přičíst fakt, že Diplomat a pamětí počítačových rozměrů, cituje Catula zpaměti a v originále.

Když navedu řeč na víru, dozvím se, že jezuitský řeholník Sánchez se v 17. století přel se svým španělským řádovým kolegou, otcem Mella, zda manželský orální sex je dobrý nebo ne. Jeden ho považoval za předehru, tedy za podporu plození, zatímco druhý ho považoval za plýtvání semene, tedy za brzdu plození. Nebo že jejich kolegové jezuité se s jinými řády přeli, zda během vysilujících půstů o letnicích je možné podávat vysíleným jeptiškám syrové vejce nebo polévku klystýrem, zda to je nebo není porušení půstu, když se potrava přijímá řitním otvorem a ne ústy… non frangit jejunum.

Jídlo fasujeme třikrát denně. Kaloricky i chuťově je přežitelné, ale většina chlapů tady hubne jak v dietáriu. Obzvlášť ti, co si venku dopřávali, přijeli robustnější, tady zhubli během prvních týdnů deset, někteří dokonce dvacet, a extrémy jako Američan Brian, i třicet kilo. Není to dávno, co Briana chytl slepák. Ležel v mdlobách z bolesti na podlaze dvora, ale z „bezpečnostních důvodů“ nemohl být převezen do nemocnice, dokud tu nebude hlavní bezpečák.

„Nebojte se, za pět dní je zpátky, pak vás do nemocnice vezmeme“, radostně oznamovala na zemi v křečích se svíjejícímu Brianovi „sestřička“ v kalhotách. Diplomat později navrhnul „sestřičku“ na Nobelovu cenu za alternativní léčbu apendixu, protože po čtyřech dnech a nocích, které Brian prořval Já umírám! Já umřu! A prosvíjel se v bolestech, se mu ulevilo a nakonec nemocnici nepotřeboval.

Šel jsem Briana navštívit, dal jsem dohromady nějaké solidní jídlo pro pacienta a ještě jsem od kluků ekonomů dostal časák, Forbes nebo Economist, aby si náš, na svobodě poměrně úspěšný podnikatel, teď rekonvalescent, početl. Byl pořád grogy, ale dary s nadšením přijal, tak jsem ho nechal darů užívat a šel jsem.

Za chvíli se Brian, který po čtyřech dnech viděl přímé denní světlo, ke mně belhá, jak mu jeho tělo dovolí a řve na naši skupinku: „ Blbci podělaní! Strčte si to do prdele!“ Mrskne po mě časák a belhá se zpátky do postele. Díváme se na sebe, co to má znamenat, a tak kouknu, co je na tom časáku tak mocného, že vytáhl Briana na dvůr. Titulka časopisu je černá a obřím bílým písmem je tam PRÁVO ZEMŘÍT. Ha, ekonomický časopis vydal mimořádné číslo na téma euthanasie. To jsem samozřejmě nevěděl, ale tomu už teď Brian těžko uvěří…

Pokračování tohoto příběhu a další zážitky z tropické basy, se dočtete v poutavém románu METAFYZICKÉ MŘÍŽE.