MAGICKÁ EXHIBICE JÍDLA

HOŘKÁ CHUŤ AMBICÍ

Kde je šalvěj, není nemoc, říkali staří Římané. To určitě nezajímalo manželku prvního římského císaře Srpna (Augusta), jehož adoptivní otec Červenec (Julius) sice proměnu Říma z republiky na císařství zařídil, ale císařem nebyl. Augustus sebral únoru jeden den, aby jeho měsíc měl stejnou délku jako ten Césarův, a díky tomu mají děti delší letní prázdniny. Augustova manželka Livie měla dvě posedlosti: magii jedů a touhu udělat císařem svého jediného syna z předchozího manželství. O následovníkovi měl jinou představu její nový manžel, císař, a tak vařila jedy každému, kdo měl v Římě IQ nad 120 a mohl se stát císařem. Jedohrátky babičky Livie přežil jen „blázen“ Claudius (více román Já, Claudius), a tak se skutečně její syn císařem stal.

Poznat jed v jídle či pití není snadné, ne nadarmo králové stále a stále hledali nové zaměstnance na místa ochutnavačů. Chuť je totiž nejzaostalejší ze všech lidských smyslů. Čich je 25000krát citlivější než chuť, takže pokud jed v jídle nevoní třeba jako nahořklé mandle, jste namydlení. (Některé restaurace a kuchaři dokáží otrávit svým jídlem i bez použití jedu, ale to už je jiná historie.) Babička Livie používala bylinné a hadí jedy. Císařovna vás pozve na večeři, co uděláte? Odmítnout nelze, stejně jako tam nemůžete jako projev nedůvěry dotáhnout nějakého ochutnávače. A tak žvýkáte, převalujete sousto na patře a z chuti odhadujete šance na zítřejší probuzení. Žvýky, žvýky, a už je tu impuls v mozkovém kmenu (umami), dokud pokračuje do talamu, kde je již chuť zcela analyzovaná, jenže to vy ještě nevíte, proto impuls pokračuje do korového centra (dolní části temenního laloku mozkové kůry), kde vašemu vědomí oznámí, jak na tom jste (čich v tom jinou cestou, přes spánkový lalok, asistuje také).

Jak na tom jste, ví jen na druhé straně stolu mile se usmívající babička Livie. „Jste tak talentovaný a odvážný. Skvělý budoucí císař.“ Chválí vás, zatímco vy, žvýky, žvýky další sousto. Hořká. „Jéžiš, to je hořké!“ vykřiknete. Co teď budete dělat? Hořká byla vždy spojována s jedovatým. Jen zkuste ochutnat byliny. Nejspíš vás otrávila. Co budete dělat? Žvýkat a polykat další sousta s jedem, nebo poblijete císařovnu? Co když kuchař použil jako koření hořkou pampelišku, zeměžluč nebo pelyněk a ona vás skutečně chce podpořit v politické kariéře? Poblijete ji a je po všem. Vlastně je zajímavé, že ta hořká chuť je kromě jedů spojována s uklidněním žlučníku a jater (živel Dřeva), tedy se snížením jejich aktivity. Byli jste naivní, babička Livie nepomáhá, ale odstraňuje. Svíjíte se v křečích u postele a zatímco melete z posledního, uvědomujete si, že jídlo, obzvláště poslední večeře, mohou velmi ovlivňovat náboženský a politický život společnosti…

Ukázka textu je z výjimečné knihy SPIRITUAL TREKKING, která je již vyprodaná a dnes patří k unikátním sběratelským kouskům.