LZE OVLIVNIT OSUD?

METAFYZICKÁ MŘÍŽ

 

Když si o mě utře poslední zbytky kari omáčky, cvrnkne mě ukazováčkem do čela a řekne mi: „Tak, rabíne, a teď prosím mluv hebrejsky.“

 

Z nějakého důvodu si o mě myslí, že jsem izraelský rabín. To asi mé vousy a klobouk. (Pokaždé je velmi zklamán, když zjistí, že rabín nejsem). Pak mi odhání démony z ramenou, tak jako vždy, a chce po mě, abych opakoval slovo Marrrid, kdykoliv na mě v budoucnu zaútočí zlé síly. Kolikrát jsem už to slyšel…

 

Mladík se pak zvedne a hopsá ven. Tam, kde se před chvílí otáčel ještěrkář, aby nám vysvětlil, že místo africké ryby teď jí ještěrky on sám, otáčí se i Súdánec a řekne mi šokující novinku.

 

„Už jsi slyšel, že Houdini zase utekl?“

 

„Cože? Kdo ti to říkal?“

 

Zíral jsem za ním.

 

Je to vůbec možné: Z místního „Guantanama“ se přece nedá utéct! A navíc měl Houdini, jako chronický uprchlík, zvýšenou ostrahu…

 

Vím, že Wadova sestra, vysoká, půvabná kráska, které vězni z jižního křídla říkají Gazela a vězni z křídla severního Africká bohyně, má velké kouzlo, které dokáže i bachaře otevřít víc, než je běžné, což znamená, že echo o dalším útěku Houdiniho, může být pravda. Doprovázím Sabiba k posteli a odcházím, s tím, že se co nejdříve vrátím. Vyhlášené hlásné trouby nic nevědí. Pak si všimnu vysoké postavy na dvorku bachařů. To nemůže být nikdo jiný než „deputy“. Na toho Wadova sestra ze všech chlapů v areálu zabírala nejvíc.

 

 

Deputy byl po Houdiniho útěku propuštěn spolu s ostatními, a snad ze všech nejhůř nesl ponižování ze strany policajtů a vojáků, kteří přičítali, velmi vehementně Houdiniho útěk diletantismu bývalých bachařů. Z deputyho potutelného úsměvu odtuším, že Houdini z „Guantanama“ opravdu utekl. „Zatím je to supertajná zpráva. Utekl oknem, přeřezal mříže. Slezl všechna patra, obešel všechny hlídky, přelezl všechny zdi a další mříže a ostnaté dráty. Tentokrát jde všechno na hlavu elitních policistů a armády,“ říká spokojeně deputy přes metafyzickou mříž. Hned si svou veselost uvědomuje a dodává úředním tónem: „Je to neomluvitelné selhání.“

 

 

A pak jako by už ani nemluvil ke mně, dodal polohlasně: „Od známých jsem se dozvěděl, že mříže v oknech byly neporušené, a dveřmi, které hlídali tři na sobě nezávislé ozbrojené síly, projít nemohl. To je záhada, jak bermudský trojúhelník, že?“ mrknul na mě deputy. V tu chvíli ze dveří kanceláře vyšla Africká bohyně – Gazela. „Noo, záhada je taky vaše přítomnost na bývalém pracovišti, že?“ mrkám na oplátku na deputyho. Poplácá mě přes mříže a po rameni a řekne: „Sure. A pomáhal byste mu, i kdyby jeho sestra byla škaredá?“

 

 

„Ha, tak to není fér. Radši se ptejme, jestli by se mnou tato krásná žena chodila, kdybych neměl možnosti! Haha!“ Zase mě poplácal a odešel s Gazelou, zatímco já se vracel za neoběšeným Sabibem, abychom nějak vyřešili nesnesitelnost jeho bytí. Nemusel jsem spěchat. Sabib už byl v péči milého staršího pána z Indie, kterému tu říkáme Kalki. Kalki vyprávěl Sabibovu o nutnosti odolávat svému osudu.

 

 

„Ardžuna měl jít do války. Stál na svém voze taženým pěti koňmi a vysvětloval svému vozataji, proč do bitvy nepůjde. Právě teď se ti stalo totéž, Sabibe…“ Vzlykající muslim z Pákistánu s bolestí a nevolností právě oběšeného těla rezignovaně poslouchal svého souseda z horní postele.

 

 

„Vozataj všechny Ardžunovy výmluvy, proč není dobré bojovat, v diskuzi vyvrátil. Teprve, ale když se vozataj proměnil ve zjevení Boha, Ardžuna poklekl, a pak jel naplnit autenticitu svého osudu, prožít svoji karmu.“ Pět koní Ardžunova spřežení je pět lidských smyslů. Čich (1. čakra), chuť (2. čakra), zrak (3. čakra) hmat (4. čakra), sluch (5. čakra). „Ardžuna je tvá mysl a vůz tvé tělo. Tvá mysl se bude vždy vymlouvat, bude vždy vysvětlovat, proč nevyrazí do bitvy se smysly. Musíš ovládnout své smysly, abys zvládl těžké situace, jako je ta, ve které se nalézáš. Oběsit se je znamení podvolení se Ardžuny smyslům. Abys zvítězil, musíš předat vládu nad pěti koňmi (smysly) a vozem (tělem) vozataji, jímž je tvá duše. A je jedno, jestli je podřízena Alláhovi, Kršnovi, Buddhovi, Ježíši…“

 

 

„Sabibe, jsi v poho?“ Pokývá. „Jak se vzpamatuješ, dej mi data svého narození. Budu vedle,“ přeruším je na vteřinu, když vidím, že promluva do Sabibovi duše bude dlouhá. Jak na to ten Kalki přišel, že Sabib se ve sprše nesprchoval… Za chvíli už z efemerid sestavuju Sabibův horoskop narození a podle útržků rozhovoru, co zaslechnu, vím, že Sabib ví o hinduismu vše.

 

 

„Existence lidstva se dělí na čtyři věky. Ve Zlatém věku přišel Bůh na zem v podobě dokonalého Rámy. Dokonalost je dosažitelná, znělo poselství. Ve věku Stříbrném se Bůh Višnu vrátil jako Kršna, hlásající Ardžunovi a dalším nutnost ovládnout smysly. V Bronzovém věku se Bůh vtělil jako Buddha a dal lidem nauku, jak smysly zkrotit a zvládnout. V našem železném věku, Kali Yuze, přijde další vtělení Boha, jako Kalki, “ říká Kalki, „aby naučil lidi, jak ovládnout čakry a kundalini…“

 

 

Zatímco Sabib ze všech mouder Kalkiho usnul, já dokončil horoskop. A nic dobrého jsem v něm nenašel. Tranzity „těžkých planet“, Neptun, Uran, Saturn a taky Pluto uzly s Černou Lunou, bombardují snad všechna citlivá místa Sabibova horoskopu. A tato situace, atmosféra, díky pomalosti planet, a jejich retrograditě, potrvá několik let. Úplně chápu, že si to hodil…, pomyslím si.

 

 

Nejjednodušší bude ovlivnit Saturna. Jeho cykly jsou sice nemilosrdně tvrdé, ale osud i krize v nich mají vést, nikoliv zničit. Saturn je sice těžce, ale oblomitelný. Vím, že bych neměl, po to všem, co v genocidě církve zažívám, ale oběšenec byl dostatečným argument na to, abych nakreslil Saturnův magický čtverec a začal zlepšovat Sabibův osud.

 

 

Další autentické příběhy z tropické „basy“ se dočtete v knize Metafyzické Mříže.