LETNÍ SPECIÁL VII.

 STŘÍPKY Z CEST…

 

O TOULÁNÍ PO HVĚZDÁCH

 

Lidé se často ptají, proč cestuji. Ano, doma lze rovněž najít poznání a slunce života. Jistě ale uznáte, že doma snáze přehlédneme maličkosti. V neznámém prostředí snáze porozumíme řeči osudu. Ne každý může, ne každý umí. Cestovat tak, aby se nestal turistou. Potom mizí hloubka a vy se stáváte fotografem kostelů. Každý může, ne každý umí. Žít tak, aby se nestal turistou. Potom mizí hloubka a vy se stáváte štvanci divokého tance doby, unavenými nebo nemocnými.

 

 

Ale nemoc nebo utrpení je pouze poslední kapka přeplněné číše shovívavosti osudu. Jen ve vás je skutečný lék. Vše ostatní je jen nouzové řešení. Přál jsem si spojit nespojitelné věci, jako je léčení, meditace, cestování, paranormální věci, relaxace a poznání. Tak vzniklo Toulání po hvězdách, které učí poznávat vesmír v nás.

 

 

Neléčím, pouze učím lidi tančit tango ticha.

 

Evropským tancem je okouzlující čardáš.

 

Vtáhne do kola a pak nenápadně zrychluje, zrychluje.

 

Vyčerpává.

 

Až tě hodí do arény osudu.

 

To už je často po dvanácté.

 

 

                                                                                      Guru Naga JahRa

 

O NÁS EVROPANECH

  

Cestoval jsem s lidmi různých národností. Po dlouhé době jsem se dal do kupy s Němcem. Jeli jsme spolu druhý den. Na jednom hraničním přechodu jsme na slunci museli čekat několik hodin, až celníci odbaví domorodé šmelináře z našeho autobusu. Krátil jsem si čas pozorováním všeho: mravenců, mraků a nemohl jsem přehlédnout muslima, který so kousek ode mě rozložil koberec a začal se modlit k Alláhovi. Věděl jsem, že mají povinnost se modlit směrem ke svatému městu Mekce. Věděl jsem taky, že požadovaný jižní směr vesničan nesplňuje. Zmínil jsem se svému parťákovi, že chudák se modlí špatným směrem. Ten zavětřil a svým inženýrským zrakem zkontroloval údaje v mé mapě, polední slunce a modlícího se muže.

 

„Máš recht“, poplácal mě uznale. Pak důležitě vstal a vykročil k němu.

 

Popadl mě děs. Zvědavost vidět, kam až dokáže zajít evropský pragmatismus, zvítězila a já dál jen sledoval to zoufale tragické drama.

 

Drama mezi obyčejným vesničanem, modlícím se léta v dobré víře ke svému bohu a moderním vzdělaným Evropanem, který mu uprostřed modlitby citlivým poklepáním na rameno sdělí tu děsnou novinu.

 

„Pane, ale Mekka je támhle.“

 

Nebožák stará – mít pistol, tak se asi picnul. Z tváře mu čišelo zoufalství. Chytal se mých soucitných pohledů jako stébla trávy. Marně – musel jsem kývnout, že je to tak. Nabídl jsem mu sušenku. Odmítl a odešel ke svým. Přemýšlel jsem nad zjištěním a poznáním, že evropský pragmatismus dokáže zajít jakkoli daleko.

 

Autobus se po hodinách opět rozjel a brzy jsme uviděli jedni moc známou horu. Dosadil jsem ji do mapy a poznal svůj omyl. Modlil se správně. Snad na nás nedá!

 

 

 

EFEKT TŘETÍHO HRÁČE

 

Jistě to znáte z vlastního života – když se dostanete do spádu událostí, třeba s partnerem, snadno přehlédnete jasné a jednoduché věci, a to vás může navést do průšvihu a utrpení. Jedná se tu o známý „efekt třetího hráče“, který pozoruje partičku dámy nebo karet a je mu vždy jasné, jak by se mělo hrát dál, zatímco se soupeři potí s dalším tahem, i když mohou být lepší, než ten přihlížející. A to je základ dobré Buddhovy meditace – zaujmout rovinu nezaujatého pozorovatele, a tím vše lépe zvládnout. Zkuste se tak vnímat vnitřním zrakem. Stačí dvacet vteřin, 3 – 4x denně celý jeden týden. V trolejbusu, u televize… Podmínkou je spontánnost. Překvapte sami sebe, nepřipravujte se. Po týdnu si zapište své pocity… A až se jednou potkáme, povím vám, kam až jste se dostali na Buddhově stezce nelpění, lásky a soucitu.          

 

 

     

Ukázky jsou z knihy Poutník k nesmrtelnosti (1999)