LETNÍ SPECIÁL V.

MY VŠICHNI JSME Z MADAGASKARU

 

Where are you from? Snad nejotřepanější věta na světě.

 

Proč se ptáme: „Odkud jsi?“ Jsem z Jamajky. Jmenuji se Boris a počasí je dnes opravdu dobré.

 

Tak nějak vypadá většina rozhovorů na světě při prvním setkání dvou lidských bytostí.

 

 

Zajímalo by mě proč.

 

A protože hodně cestuji, již brzy jsem měl příležitost pro malý pokus.

 

Ve vlaku, na ulici, v restauraci a různě jinde jsem provedl svůj Kovandův Průzkum©. Jako vždy se mě lidé ptali, odkud jsem a já vždy jeden celý den tvrdil, že jsem z jedné určité země.

 

Takže jeden celý den jsem byl Holanďan, druhý den jsem byl ze Singapuru, pak z Arabských Emirátů, Mexika, České republiky a také z Madagaskaru.

 

Nevěřili byste, jak zásadní rozdíly v chování tazatelů jsem zaznamenal.

 

První okamžiky setkání byly vždy podobné, dříve či později na mou osobu udeřila otázka Where are you from?

 

Po mé odpovědi jako by spadla opona. Všichni hráli na stejnou notu dle mé odpovědi.

 

A v čemže se projevovala tato proměna?

 

Určitě v následném chování lidí, tedy buď v zájmu a prohlubování konverzace či úprku.

 

Rovněž jste poznali změnu v intonaci řeči… tón tazatele byl dál veden s úctou, lhostejností, lítostí a nebo s despektem.

 

Nebo se proměnila nabídka zboží… je zajímavé, že obchodníci nabízí různým národnostem různé zboží. Zemím, které jsou známé jako bohaté, nabízí drahé a u ostatních totéž schovají a nabízí levné, jakože drahé.

 

A pak jsem to pochopil.

 

Tato otázka: „Odkud jsi?“… je jako nálepka exekutora. 

 

Nemilosrdně vás onálepkuje dle vaší odpovědi.

 

A vy jste navždy onálepkován, ať jste jaký jste.

 

Chcete-li být sami sebou (nikoli hrát lepšího, ale pouze BÝT), neodpovídejte za žádnou cenu.

 

Anebo odpovězte, že jste z Madagaskaru.

 

Kovandův Průzkum© dokázal, že je to ta nejlepší odpověď.

 

Když řeknete, že jste z Madagaskaru, tak nikdo neví, na čem je. Na tomto ostrově žijí lidé různých ras, jméno tohoto ostrova zní romanticky a známě, ale přitom nikdo neví, je-li to země chudých či bohatých.

 

Co z toho?

 

Můžete dál být sami sebou a tazatel si o vás bude dělat vlastní názor.

 

Žádná nálepka, ale skutečný člověk.

 

Někdy dopadnete lépe, jindy hůře, ale vždy to budete VY.

 

Dospělost může být opravdu příšerná. Mrazivá jako špatně nastavená klimatizace. Proč?  Protože vše zjednodušuje a ničí vše, co nejde zjednodušit.

 

Proč se lidé neptají: „Jaký jsi ty?“

 

Proč se ptají: „Odkud jsi?“

 

Protože mají cca 200 zemí světa roztříděno 3-4 nálepkami, a když jeden člověk z miliard lidí odpoví, okamžitě v jednom z těch šuplíku skončí a tazatel nasadí jedno z těch tří naučených chování.

 

Proč?

 

Protože naučit se chovat ke každému člověku, kterého potkáme, podle toho, jaký je, nelze.

 

Na to je příliš mnoho lidí a příliš málo času, a tak by zbývala jediná možnost.

 

Být pozorný, naslouchat, experimentovat a soucítit. 

       

Uznáte sami, že strčit do šuplíku je jednodušší.

 

Uvidíte souseda, který se směje šest dní v týdnu v době, kdy je celá země v politické krizi a všichni „pořádní“ lidé se ustaraně mračí. Co vás asi napadne? Takový taškář je buď blázen nebo bere drogy.

 

Zkrátka NÁLEPKY jsou JEDNODUCHÉ.

 

Pořád se směje – fetuje. Usmívá se na děti – pedofil. Je z Německa – pracháč. Je z Indie – chudák. Nemá partnera – lesba. Nemá vysokou – hlupák. Svetr z tržnice – ubožák. Značkový oblek – noblesa.

 

Co říkáte, lidi? Není to odporné?

 

A proto navrhuji: „Buďme všichni z Madagaskaru!“

 

 

                               Úryvek je z článku Kolem světů z časopisu Poetrie – Talent srdce (2001)