SVĚT NEVIDITELNÝCH BYTOSTÍ Za chvíli si už Óm Nadsamec s místními knězi nebo šamany,…
LÉK NA MANIPULACI MOCNÝCH

ODVAHA BÝT OPRAVDOVÝM ČLOVĚKEM
Slova se svým obsahem rodí v 1.čakře Muladháře, aby jako nápady, vnuknutí, ideje pohnula naše srdce, naše emoce, nadšení, strachy. Pak vede náš mozek, jakmile se mysl upře k nějaké myšlence a dá do ní pozornost, vůle začne ovlivňovat naši energii, a ta začne projevovat vůli ovlivňováním hmoty. Tento přirozený proces projevování autentického bytí individuality naneštěstí komplikuje mnoho faktorů.
Mantry Myšlenek zakořeněné v čakrách výchovou a životními zkušenostmi, jež jako cizí programy cenzurují, upravují a ovlivňují naši vrozenou autenticitu na jedné straně a zákon soužití, křižovatek naší cesty s cestami druhých, jež nás v manipulaci mocných mágů svádí z naší mocné cesty. A že toto svedení je často motivováno dobrem, dokazuje příběh, jež se mi stal na italské poustevně počátkem 90. let (což byla éra, kdy jsem více než 300 dní a nocí do roka trávil v přírodě pod širákem, skalním převisem nebo v poustevnické jeskyni), kde často největším problémem byla voda k pití i vaření. Když jsem se zase jednou v horách na poustevně přibližoval Bohyni, došla mi voda. Přes tuto hmotnou nuzotu, když se stalo, že kolem poustevny prošel nějaký bohatý Ital či Němec s průvodcem, většinou řekl: „Vedeš překrásný život, važ si toho, mladej.“
Tehdy, ve svých osmnácti letech, jsem tomu nerozuměl, co tím tito zabezpečení pánové ve středním věku myslí. Vždyť přece zůstat na poustevně je přece nejjednodušší věc, kterou můžou udělat. Teprve později jsem pochopil, jak moc Mantry Myšlenek a Manipulace mocných omezují svobodu na prví pohled zcela svobodných lidí. Zato jsem přesně věděl, že pokud brzy nesestoupím pro vodu, pak mé vyčerpané, hladové, a především žíznivé tělo zkolabuje.
Cesta v náročném kamenitém terénu trvala déle, než jsem čekal. Už se zešeřilo, a tak jsem odbočil za světlem vzdálené samoty, která byla blíž než vesnice. Ze vrat vyšel přísný horal s puškou v ruce a pozval mě dál, mezi tři další horaly. Všichni zde zpracovávali mladé víno a moc si mě nevšímali. Horal mi naplnil velký kanystr vodou a pak mi podal skleničku vína a chleba se špekem se slovy: „Co je lepší? Bůh nebo výsledky tvrdé lidské práce?“
Nechtěl po mě odpověď, přesto jsem mu odpověděl: „Já nevím, co je lepší, jestli Bůh nebo lidská práce, já se modlím k Bohyni.“
Všichni přítomní se chechtali, až se za břicha popadali.
„Tenhle pobožnej se mi líbí. Alespoň je emancipovanej. Bohyni… slyšeli jste to někdy? To si zaslouží odměnu“, a odešel mi do kanystru načepovat místo vody víno. Ostatní mi pobaveně vyprávěli historku ze 60. let 20. století, jak jeden z italských klášterů se sloganem Ora et Labora, což znamená Modli se a pracuj, pašoval cigarety, aby mniši a lidé z okolí měli levné kuřivo a když je policie chytila, jeden novinář napsal, že klášter žil podle sloganu Oro et Marlboro.
Horal završil povídání slovy: „Lepší, než Bůh je člověk, ale jen když ví, že je člověk a jen když má odvahu být opravdovým člověkem.“
Odcházeje, marně jsem šilhal po vodě, kterou jsem nutně potřeboval, abych v horách přežil. Šel jsem se vzácným darem mnoha litrů vína, jež byly Manipulace mocných, byť byly darovány z hloubi srdce opravdového člověka.
Rozloučil se se mnou slovy: „My jsme také věřící, věříme v lidstvo a toto víno je nejlepší, co umíme. Je vrcholem a smyslem našeho života. Člověk, aby se stal plným člověkem, musí uvěřit v sebe sama, ve své schopnosti a v to, co umí. Takový člověk pak dokáže změnit celý svět.“ Tato vinařova slova mi zněla ještě dlouho v uších jako nejlepší formule magie a nejúčinnější lék na manipulaci mocných. Jak praví Ježíš v Matoušově evangeliu: „Máš-li víry alespoň o velikosti hořčičného semínka, pak řekneš-li hoře „pohni se“, hora se pohne.“
0 komentářů k zobrazení