KOLEM ČEHO SE TOČÍ VÁŠ ŽIVOT?

OBCHÁZENÍ ČHORTENŮ

Hledání odpovědi na otázku „proč lidi žijí“ jsem zasvětil celý svůj život, ale otázku „proč lidi obcházejí stúpy“ (stavby, jež připomínají mohyly), můžeme zodpovědět hned. Stúpa, podobně jako její verze pagoda a čhorten, má ve své architektuře zakódovanou symboliku celého Vesmíru v podobě Buddhistické kosmologie.

 

 

Král Ašóka žil několik století po smrti (odchodu do Paranirvány) Siddharty Buddhy. Byl to veliký politik, vladař a drsný vojevůdce, který byl zvyklý vítězit. Když jednoho dne procházel mezi tisíci mrtvými těly svých i nepřátelských vojáků bitevním polem, na němž zvítězil, zažil prozření, že sebevětší úspěch v hmotném světě nemůže přinést skutečné vítězství. A tak se z krále Ašóky stal největší buddhistický misionář všech dob. Mimo jiné dal 84 000 Buddhových ostatků (relikvií, jako například zub) uložit do 84 000 stúp rozsetých po celém indickém kontinentu.

 

 

Architektura stúp je propracovaná do detailů a dalo by se říct, že vše, co potřebujete k dosažení Nirvány, zde máte zachyceno v trojrozměrném objektu. Pro věřící tedy není jen objektem meditací, modliteb, srdcem chrámů a klášterů, ale je celým Vesmírem, takže při obcházení stúpy obchází celou existenci.

 

 

Protože v duchovnu jsou čas s prostorem propojeny, ukrajují si lidé touto chůzí budoucí vtělení, které by jinak v bolestech a utrpeních museli prožít. Přírodními stúpami jsou posvátné hory jako Kailáš, kdy jedno obejití, které trvá 3 dny, znamená jeden život. Většina lidí obchází po směru hodinových ručiček (tak jako Slunce obchází naši zemi“), jen příslušníci magického bonu, náboženství Tibetu před příchodem Padmasambhavy, rotují proti směru hodinových ručiček. Obojí má magický význam, tak jak při energetickém dobíjení čaker má význam, zda léčitelské ruce cirkulují v pohybech po nebo proti směru hodinových ručiček.

 

 

Na hoře Kailáš, když ji po vnějším klasickém okruhu obejdete třináctkrát, „povýšíte“ a obcházíte i po vnitřním okruhu. Stejně tak u stúp v klášterech, nejdříve by se měl obcházet vnější okruh kolem celého areálu kláštera, pak teprve okruh střední kolem budovy kláštera a stúpy, a teprve pak vnitřní okruh kolem stúpy samotné. Tento dostředivý pohyb ve směru hodinových ručiček je principem návratu k jediné podstatě, v níž vznikl Big Bang stvořující náš vesmír, ale také principem, kdy chcete střepy slepit zpět do jednoho kusu. Ať už se jedná o léčení dlaněmi nebo klasické rituály magie, jež měly slepit vztah, děravou kapsu, rozpadající se kariéru…

 

 

Obcházení proti směru hodinových ručiček může být pouhá „rebelie“, a někdy to tak na první pohled komicky působí, když dav buddhistů narazí na individualitu z tradičního tibetského bonu, která jde proti všem, ale spirituální podstata je pravým důvodem.

 

                                                                                                                                                                      (text pochází z knihy Talent srdce)

 

A JAKO BONUS PŘINÁŠÍME TAKÉ ÚRYVEK Z KNIHY SPIRITUAL TREKKING

 

Většinou jsou namáhavé výstupy na vrcholy hor pouze rutinní dřinou, která je odměněna krátkým pocitem úspěchu. Tento životní cíl dosahování jednoho vrcholu za druhým přinesl západní civilizaci materiální převahu, technický pokrok a bohatství.

 

 

Jak takové putování životem po vrcholech našich cílů a úkolů prožívají nitra lidí, nejlépe vyjadřuje věta: „Tak jsme toho mizeru dostali.“ Těmito slovy Edmund Hillary oznamuje převratnou novinku o tom, že lidská noha došla až na úplný konec světa, na vrchol nejvyšší hory světa.

 

 

Tisíce lidí podobnými slovy každý den oznamují dosažení svých vrcholů v kariéře, koníčcích, vztazích.

 

 

Stejně, jako se nelze trvale nasytit obrovskou večeří nebo se trvale uspokojit dlouhým sexem, tak nemůžeme najít trvalé štěstí ve stylu života… zdolávače Everestů. Naštěstí existují i jiné přístupy k životu a horám. V tibetském buddhismu se tento jiný přístup nazývá KORA. Horu v něm nezdoláváte, životní cíl nepokořujete. Na konec světa do pohádkové krajiny se dostáváte obcházením hory, během něhož překonáváte stejně jako při zdolávání vrcholu fyzické nepohodlí, překážky a psychické tlaky. A navíc se dostáváte do hlubin svého nitra.

 

 

Když si jde běžec zaběhat do lesa, protože miluje svěží lesní vzduch po dešti, naplňuje styl KORA. Pokud jde místo běhání do posilovny, protože to má v tréninkovém plánu, „zdolává bastarda“ namáhavým výstupem na vrchol.  Nebo pokud novinář píše článek, protože za hodinu musí něco odevzdat, je to styl namáhavý výstup na vrchol. Jestliže se v noci vzbudí a začne psát, protože má inspiraci, je to styl obcházení hory – tedy KORA.

 

 

V Kora přístupu horu uctivě obcházíte a jako v labyrintu čekáte, až odhalí své magické tajemství. Obcházet můžete stúpu v Káthmándú nebo kopec Arunačála v Indii, šestitisícovku Kailáš v Tibetu… nebo někoho, koho milujete. Anebo horu vašeho života.