skip to Main Content
+420 773 679 374 info@nirvanatree.cz O nás Doprava Tabulka velikostí

KLÁŠTER PUTUJÍCÍCH MNICHŮ

KLÁŠTER PUTUJÍCÍCH MNICHŮ

„Hlavní důvod, proč píši knihy je, aby hledaly v čase správné lidi a pomáhaly jim dělat velké věci. Možná jste to právě teď Vy…“ 

píše sám autor knihy Spiritual Trekking – průvodce po Everestech vašeho života.

 

ESOTERICKÝ PRŮVODCE THAJSKEM

 

Apoštolové, Ježíšovi učedníci, žili na cestách. Také Ajahn Mun Bhuridhatta se rozhodl žít na cestách a v opuštěných poustevnách, ve snaze prohloubit svou duchovní práci. A také obrodit pozapomenutou tradici theravádových mnichů. To se ujalo natolik, že v lesích a kopcích nejoblíbenějších mnišských tras začaly vznikat malé kláštery, sloužící putujícím mnichům jako „depo“ k načerpání potřebných sil, popřípadě k uzdravení před další poutí. Jeden takový poutní klášter se nachází i v okolí města Chiang Mai.

 

 

Wat Pa Pae je klášter, který vznikl jako základna putujícím mnichům. Pobyt v klášteře je zdarma a určen je především mužům, ženy vstupují pouze v mužském doprovodu). Je to jedno z mála meditačních míst v blízkosti Chiang Maie, které nevychází z osnov barmského mnicha, nýbrž z tradice lesních mnichů.

 

 

Potulní mniši tudy putovávali k hranicím Barmy. Ovšem v posledních letech se tudy chodí jen výjimečně. Potulný mnich v theravádě je nazýván dhutanga bhikkhu a měl by dodržovat co nejvíce ze třinácti pravidel, která se v mnohém podobají pravidlům přísně žijících jogínů – sádhuů a tantriků. Jedná se o nadstandardní pravidla, vedle nichž se samozřejmě dodržují i základní přikázání, jako je nenásilí. Například pravidlo 11, tedy Žít na hřbitovech (což ve své době znamenalo mezi kusy mrtvých těl), mělo putujícím mnichům připomínat polní trávu našich slavných životů.

 

 

„Hřbitov je největší místo setkávání lidí – na toto shromáždění nakonec přijde každý. A ani mu nemusíte posílat pozvánku.“  Ajahn  Mun Bhuridhatta

 

 

Pravidlo poslední, tedy 13. pravidlo dnes dodržuje málokdo. Zakazovalo putujícím mnichům pozici vleže, takže spávali vsedě. Lesní mniši by měli alespoň některé z těchto třinácti náročných pravidel dodržovat. Většina dodržuje pravidlo nařizující pouze jedno jídlo denně. Ovšem právě toto pravidlo vyvolalo děs a hrůzu v cizincích na semináři v klášteře Wat Suan Mokkh. Byť se to týkalo jen jediného dne klášterního semináře, utekli.

 

 

Také rád jím, ale dá se náš život považovat za skutečně svobodný, pokud utečeme před jednodenním omezením potravy? Domnívám se, že nikoliv. Protože pokud se podřizujeme, jedná se o otroctví a je jedno, jestli otrokář je nějaký diktátor a nebo třeba „jen“ jídlo. Kolik podobných otrokářů ovládá náš život, si můžete zjistit během pobytu v některém z thajských klášterních kursů.  Samozřejmě, že jsme rovněž otroky slova domov.

 

 

I ti, co cestování milují, v určitém okamžiku ucítí stesk po domově. A od tohoto momentu prvního stesku nenápadně chřadnou až do momentu návratu. Proto pravidlo předposlední nařizovalo mnichům neustále putovat. Chránilo je před vypěstováním si k některému z míst pouto, jež by se podobalo poutům k domovu. A tak mnozí thajští mniši po vzoru Ajahn Mun Bhuridhatty putovali z místa na místo. V Thajsku se pro putujícího mnicha vžil výraz thudong  tedy putující.

 

 

Zatímco v minulosti se thudong mniši toulali sami nebo ve dvou, dnes převládají skupinové thudongy. Ovšem ani dav vás neochrání před nástrahami putování a vlastní karmou. V roce 2006 zemřel během společného thudongu kláštera Krabok jeden Američan uštknutý kobrou. Zase jedna karma, kterou ani posvátná náboženská pouť nezlomila. Správný thudong by se měl absolvovat v mnišském, včetně vyholení hlavy, ale jako laici na sebe nemusíte být tak přísní. Při pouti – thudongu by se mělo mlčet a v duchu během chůze opakovat mantru nebo modlitbu.  

 

 

Jíst nejlépe jen jednou denně to, co po ránu vyžebráte od lidí do misky. Tak jak je u mnichů běžné. V Thajsku nebo Barmě každé ráno uvidíte bosé mnichy obcházející věřící, aby dostali do misky rýži či jinou potravu. V místech s mnoha velkými kláštery, jako je například barmské město Bago, takto po rozbřesku uvidíte nekonečný zástup mnichů s miskami.

 

 

Během thundong poutě nejste Obyčejný civilista, ale Ctihodný tedy Phra. Takže pokud Thajci poznají, že jste na duchovní pouti, budou se k vám chovat podobně jako k ostatním mnichům. Samozřejmě, že ne každá pouť je „zabezpečená dovolená“ jako ta do Compostely. Protože během thundongu ne vždy narazíte na lesní klášter či jinou střechu nad hlavou, počítejte s noclehy venku. To znamená nutnost moskytiéry a celty, či něčeho, pod co se schováte před deštěm.

 

 

Dnes málokdo během thundongu dodržuje mlčení, jedno jídlo atd., takže takový stan či karimatka určitě nejsou na překážku, stejně jako čelovka. Thundong umožňuje duchovní toulání kdekoliv, ale zmíněná oblast mezi Barmou a Chiang Mai je zajímavá i pro běžné trekery, takže pouť je zde obzvlášť hezká.

 

   ***

 

 

 U příležitosti otevření kurzu Spiritual Trekking pro vás nyní každý měsíc připravujeme novou sérii článků z knihy stejnojmenného názvu, která je o člověku a jeho žití za hranicemi vzorců, plateb a rozvrhů.

 

(Tato kniha je již několik let beznadějně vyprodána.)

 

Komentáře

This Post Has 0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top

Při nákupu nad 1 000 Kč kniha Casanova sútra ZDARMA