Jediná jistota je změna jen jednou – Petr Netík

(Článek z časopisu POETRIE 405 Laskání hvězd)

Každý ví, že ke Změně života dochází většinou na pohřbech.

Lidé, kteří jsou nějak vzdělaní a vychovaní, kteří věnovali nějakému životnímu stylu celý svůj dosavadní čas – síly – víru, se nemění…

Nemohou se nikdy změnit, protože to by znamenalo odcizení se minulosti vytesané do našich tváří, kterými jsme teď obklopeni, do designu ARTantra pro bydlení do našeho bydlení, do Astromódy našeho odívání, do Aurarelaxu našich pocitů, myšlenek, trávení volného času. Se základními změnami našeho myšlení je spojena obrovská nejistota a obrovské riziko…

Proto své životy začínáme až na svých pohřbech…

Jistě, existuje jiskřička naděje, vlastně dvě.

První je změna skrze tým (společnost) lidí, se kterými myslíme společně…Jsou to vlastně naši přátelé,rodina, kolegové…

Změníte – li lidi, se kterými se nejčastěji stýkáte, pravděpodobně se změníte k dobru vašeho týmu nového. A se změnou našeho myšlení přichází skutečná Změna života.

Ta druhá jiskřička naděje spočívá ve změně prostředí, které nás nejčastěji obklopuje.

V nejmenší podobě se týká změny interiéru vašeho pokoje ( jste-li přeplněni, pocity, možnostmi, emocemi, střídáním nálad, prostě je-li váš život spíše zmatek nebo stres, pak ARTantra intimní krása radí přechod od zařízení „baroko“ ke střídmému „minimalismu“ po vzoru japonských pokojů a zahrad. Jste-li naopak prázdní, bez vizí, nemáte-li cíl, nic vás vnitřně nebaví a duši zaplavil sarkastický pesimismus, až nihilisticky vyhořívající, oddejte naopak svůj „funkcionalistický“ interiér do „baroka“ drobných cetek, kýčovitých suvenýrů z vašich Vánoc a dovolených…

Samozřejmě, čím je změna prostředí větší, ( např. přestěhování se, změna zaměstnání atd.), tím silnější je jiskřička na Změnu života.

Samozřejmě platí jisté axiomy změny:

1. Čím je strom starší, tím má menší naději na změnu ( věk je jen pomůcka, rozhoduje „stáří srdce“). Všeobecný zlom zvaný „ jsem nezměnitelný až za hrob“ přichází s prvním saturnským návratem (29. rok života).

2. Čím nižší vzdělání, tím je změna nemožnější. Snad ani ne kvůli titulům samotným – i když možnosti svobodné volby se s nimi zvyšují – ale kvůli pozdějšímu zestárnutí: Jít na vyšku – prodloužit si mládí – a nebo v 18 letech do staršího seriozního kolektivu?

3. Čím větší závislost na ostatních, tím méně svobody žít svůj vlastní otisk života, a tudíž ztrácíme právo na změnu, která by nepřišla od „lídrů“ našich organizací ( politické strany, církve, party, rodiny, oblíbený časopis, noviny, seriál nebo večerní televizní zprávy, reklamní oddělení výrobku vámi kupovaných značek…).

4. Čím více jíte masa (hlavně červeného), tím více názorově kornatíte ( což může být naopak vhodné pro lidi bez názoru) ve svých „rodových totemech“, což jsou pravdy o životě, které se ostatním ( na škole, doma, na vojně atd.) do nás povedlo nabiflovat do okamžiku přeplnění naší kapacity „mládí“ ( všimněte si, jak málo se toho starší lidé naučí a zase naopak nikdy nic ze starých časů neopomenou připomenou).

5. Samozřejmě drogy či alkohol svobodné změně života také nepomohou. O čem asi může rozhodovat člověk, který nerozhoduje ani o tom, kdy pít a kdy nepít…

(pokračování v knize Laskání hvězd)