JAZYK BEZE SLOV, GEST A MIMIKY

ŽE BY SCHOPNOST MIMOSMYSLOVÉ KOMUNIKACE?

 

 Jistě. Je to telepatie, slovo vzniklé z řeckého vzdálenost (tele) a cítění (pathia). Mnoho lidí se domnívá, že mluvíme a gestikulujeme teprve od babylonské věže. Jinak řečeno, že zmatení jazyků, kterým Bůh v Bibli potrestal lidi za to, že v Babylonu stavěli bez jeho stavebního povolení příliš vysoký panelák, ukončilo dobu, kdy lidstvo ke komunikaci používalo telepatii. Jazyk, který si přinesli z ráje.

 

I v Atlantidě, zemi popisované jako vysoce technicky i duchovně rozvinuté, se prý lidé dorozumívali telepaticky. Chápete jistě, co by to znamenalo, kdyby všichni ve společnosti ovládali jazyk telepatie? Tedy přenos myšlenek bez smyslových, nám známých orgánů?

 

 

LEŽ BY ZTRATILA SMYSL

 

Zmizely by hádky z nepochopení, zmizel by plánovaný zločin. Všichni by o plánech věděli dopředu…

 

Wolf G.Messing, z jehož telepatických schopností padali do kolen i pánové Stalin a Hitler, jednou řekl:. „Jak čistě cizí myšlenka prochází mými receptory, závisí od síly koncentračních schopností člověka, který myšlenku vysílá. Ve změti nejrůznějších myšlenek letících hlavou vysílající osoby, bude telepat zachytávat vysílanou myšlenku s potížemi. Bude neostrá, jako rozmazané fotky a bude mizet mezi dalšími rozmazanými fotkami, tedy jinými myšlenkami. Nejsnadněji přijímám myšlenky hluchoněmých, asi mají silnější koncentraci a představivost, než ostatní.“

 

 

No dobrá a jak je to například u tzv. „spontánní“  telepatie, která se dotýká intuice a empatie, tedy vcítění se do druhých? Někoho, s kým cítíme souznění, pozorně posloucháme a dostáváme se pod povrch jeho hrudníku (srdce) a  lebky (hlavy). Na co teď myslíš? Ptávají se mladí milenci ve chvílích, kdy souznění ve vztahu začíná ubývat.

 

 

Dříve, když byli pod hrudníkem a lebkou, to cítili. Často řekli současně totéž. Často mysleli na stejné vlně. Věděli to, cítili to. Nemuseli se na to ptát slovy těla. Po čase, když empatie intuičního či telepatického souznění ubývá, se raději ptají. „Na co jsi teď myslel?“ Možná je láska možná, jen když přeskočí telepatické propojení.

 

 

Jakmile si dva zamilovaní začnou něco vysvětlovat běžnou komunikací, přeskočí jiskra hádky. A pokud s tím zavčas nepřestanou, vzplane spalující žár nevěr, lží a rozchodů. Láska je možná jen v odevzdání se, jen v důvěře. Možná v tomto je problém s případným vědeckým dokazováním telepatie.

 

 

Vědecké ověřování musí vycházet z pochybností a důkazů. Jenže v dotyku s pochybností, stresem a nedůvěrou začíná spojení lásky, empatie nebo telepatie slábnout. Tyto záležitosti naopak povznáší naivita, mládí, důvěra, optimismus, nadšení, láska, radost… vždyť i vědci se shodují v názoru, že zásadní vědecké objevy mohou udělat jen lidé do třiceti… tedy dokud jsou povznášeni  jmenovanými silami.

 

 

Pochybnosti, zkušenost, stáří, kontrola, prověřování, rozum vedou k impotentní pokleslé náladě, ve které nelze povznést ducha, lásku ani náladu. Někteří lidé říkají, že schopnost „čtení myšlenek“ jsme ztratili v jakémsi evolučním zakrnění telepatických orgánů. Ale co když nám tyto orgány stále fungují, ovšem v horší, průměrné až podprůměrné náladě lidstva nemáme čím je nastartovat?

 

 

Jiní vysvětlují nefunkčnost telepatie přeplněností moderního světa informacemi. Miliardy blbostí, miliardy důležitých zpráv, miliardy vysílačů a lidí. Prostor kolem je jako přeplněné letiště a váš let – vaše myšlenka nemá kam přistát. A tak je z ní ÚLET. Veřejný prostor zaplavený informační pěnou by mohl být brzdou telepatie „materialistické“, založené na fyzice.

 

 

U telepatie duchovní by stav hmotného světa neměl mít žádný vliv na mimosmyslovou komunikaci.

 

 

Ind Jagadish Chandra Bose byl fyzik (zemřel v roce 1937) a zabýval se radiovými a mikrovlnnými vlnami. Rovněž psal sci-fi a také svými pokusy zjistil, že rostliny, v jejichž blízkosti hraje pěkná hudba, lépe rostou. Na jeho práci později navázal chlápek, který za vietnamské války vyvíjel pro CIA detektory lži. Během běžných pokusů ho napadlo připevnit svazky detektoru na listy rostlin v kanceláři. Nic moc se nedělo. Nuda.

 

 

Tak ho napadlo, že rostlině spálí list. Nastala reakce. Silná reakce. A v okamžiku, kdy si to rozmyslel a schoval zápalku, přístroj propojený k rostlinám se uklidnil. Cleve Backster pokračoval v pokusech tímto směrem. Samozřejmě, že CIA odmítlo jeho tvrzení. Jak by tak vážená organizace mohla přijmout fakt, že kytka například okamžitě rozpozná vraha?

 

 

Backster se stal jedním z dalších podivínů s nevětšinovým názorem. Ke svým pokusům uvádí: „Rostlina se na vás naladí po pár hodinách. Toto propojení, jeho signál, je stále stejné, i když jste od rostliny daleko. Vzdálenost vůbec nerozhoduje. Ani clonění hmotou toto propojení neoslabuje. Zkoušeli jsme nejrůznější materiály k oslabení signálu, včetně olova, nic nezabralo. Vlastně nám to narušovalo jiné pokusy, protože kytky na ně vůbec nereagovaly, zato si všímaly jen našich emocí. Tak jsme si koupili kytky nové a do laboratoře je umístil cizí kolega. Časem opět začaly reagovat na nás, na vztahy. Zabili jsme totiž rybičku.“

 

 

V asijských zemích, náboženstvích bylo zaměstnání řezníka považováno za nečisté. Je možné, že zabití ryby, spálení kytky, snězení steaku „hodí“ do naší aury špínu? A je snad možné, že právě tato špína ruší telepatické schopnosti, ale i pocity lásky, kouzlo osobnosti, štěstí?

 

***

 

Naše ukázka nyní končí, ovšem mnoho dalších otázek, odpovědí a úvah na téma telepatie najdete v knize Deja vu Vúdú na straně 280 – 303.

 

Další krásné povídání na téma telepatie, které bude zakončeno zábavnou telepatickou soutěží na nás čeká již. 3.6. v 19 hodin na webináři v Klubu duchovního bohatství GJ.

 

Přihlašte se na mailu duchovnibohatstvi@gmail.com a rádi Vám zašleme podrobné instrukce.

Těší se na Vás tým lektorů a spolusoutěžících. Ceny jsou působivé!