JAKO ŘEKA GANGA

SVATÝ PROUD PRAMÍNKŮ VLASŮ

Padající řeka Ganga měla smýt „popel“ ze Země, hrozilo vymření lidstva. Vše zachránil podivný nárazník od posledního úderu. Zcuchané vlasy boha Šivy přijaly padající řeku… voda se dodnes valí horskými údolíčky a po pramíncích „vlasů“ stéká v jediný svatý proud.

Jako řeka Ganga je o Tobě člověče, jež protékáš v řece Můj život po vlasech Času, a to, co Tvůj život obklopuje, nazýváš světem.

Lidé, se kterými Ganga spojí své životy, jsou přítoky. Podle toho jaké bylo prostředí našeho dětství, jací jsme byli my, byli jsme buď neviditelným proudem, součástí řeky jiných a nebo samostatnou bystřinou, horskou říčkou klikatící se přes překážky světa, usilovně tak hledající svou vlastní, jedinečnou, nikým neopakovatelnou cestu.

Než se lze spojovat, musí se vyrůst. Než se může vyrůst, musí se vzniknout. Osud ovlivňuje nejen datum narození (astrologicky), ale i místo narození, to, kde a kdy se narodíme, předurčuje karma, aneb dle toho, co jsme si zasloužili svým minulým konáním, myšlením, cítěním.

Později, jak Ganga dospívá, stává se peřejemi narážející na skály a na strmé břehy, tříštící se, zároveň podemílající zdánlivě neprůchodný, zatvrdlý svět. Jednoho dne je cesta jasná a nucené zákruty končí, to přišla dospělost. Ganga rozlitá v údolí již sama určuje svůj tok, směr i rozměr. Cesta je daná, čas události jeho plynutí, rozměr osudu a jeho proměny určují pouze velké výdechy a nádechy, gigantické záplavy a vyschlé řečiště dob sucha… jakoby pondělí přestalo střídat pondělí, jakoby včera bylo jasné, rozhodnuté, staré a život byl jen k nepřekvapivému dokončení, jehož jediným měřítkem zůstalo sčítání narozenin a Vánoc.

Takový je osud řek, které se nestanou již v mládí Gangou… lidé, kteří i v dospělosti zůstali součástí něčí řeky… nemají smysl života, pomineme-li falešné vlnky a mámivé odrazy hvězd na hladině. Často i oni sami mívají ten obyčejný pocit, meč v srdci vlastních snů mládí, že jejich život nemá sám o sobě smysl. A o tom je dnešní otázka.

Být vlnkou v oceánu vlnek? Nebo sobecky opuštěná řeka s vlastním jménem a s pocitem vlastního osudu?

Podrobnější text najdete v časopise POETRIE 405 LASKÁNÍ HVĚZD