JAK ZVÍTĚZIT NAD OPICÍ

CO NAZÝVÁME REALITOU?

 

Už psychiatr Stanley Millgram ve svých pokusech v hippie době zjistil, že to, co nazýváme realitou, není skutečně nic víc než program názorů druhých a že jedinou svobodou, k níž se lidé mohou dostat, je, že si z jukeboxu mohou vybrat, které názory budou jejich reálnou Pravdou.

 

Millgram? Neznám.

 

To nevadí. Možná, že jsi někdy aplikoval jeho experiment „čumění do nebe“. Zjistil, že pokud skupina lidí na ulici čumí na nějaké místo, tak ostatní budou dělat totéž, i když vědí, že tam nic zvláštního být nemůže.

 

Jo, to jsme dělali jako děcka.

 

My taky…

 

Millgramův nejslavnější pokus dokázal, že sedm z deseti slušných občanů střední vrstvy dokáže zabít člověka jenom proto, že se vzpírá něčemu, co oni považují za realitu. Během jednoho pokusu-testu zabíjeli, i když je oběti prosily o soucit a slitování, protože to považovali za společensky prospěšné.

 

 

Není to dávno, kdy realitou byla placatá země. Není to dávno, kdy za jezení masa v pátek hrozil trest smrti, stejně jako za sex se sousedkou nebo s kolegyní z práce. Všichni si myslí, že lidstvo pokročilo a proto podobné hovadiny dnes neprojdou. Ale pravdou je, že jsme akorát posunuli svou pravdu, svou realitu jinam. A nebude trvat dlouho a budoucí generace nás budou považovat opět za tupce, jejichž realita uctívala jen samé hovadiny.

 

 

Ovšem ani oni na tom nebudou lépe, protože se opět bude jednat o posun mantinelů lží, které nazýváme realitou a která rozhodně není odhalením Pravdy. Přitom Pravda je zde stále přítomná a stačí, abychom se vzdali přeprogramovaného vidění, tak jak to udělali Ráma, Hor a další… a můžeme ji pak zažít, což plně změní náš život. Ten se nějak rozkecal, pomyslel si Kelly a pozoroval opice, které si střídavě hrály, bojovaly, mrdaly a obíraly turisty.

 

 

Je čas na lekci představivosti… řekl Óm Nadsamec a ukazuje na kolemjdoucí lidi.

 

 

Podívej se na tu dívenku, jak si hraje s mláďátky. Každý turista, který právě teď přijde, si bude představovat podobné hrátky. Realitou pro něj bude, že opice v tomto posvátném lesíku jsou chápavé bytosti, moudřejší než lidé a protože k nim tak bude i přistupovat, přizpůsobí si Pravdu k obrazu svému. A skutečně za chvíli zavládla v lesíku atmosféra harmonie zvířat a lidí. Bylo to romanticky něžné odpoledne…

 

 

Nic netrvá věčně. O půl hodiny později se nějaký turista „pohádá“ s opičákem a když ho nakopne, rozzuří se celá opičí smečka. Opice začnou vyjíždět po všech turistech. Časem se turisti vystřídali, jenom Kelly s Óm Nadsamcem dělali pořád totéž, sledovali lidi a jejich realitu z královského města Ubud.

 

 

Podívej, lidi přicházejí a odcházejí postupně, takže tu ještě dlouho bude někdo, kdo si bude pamatovat nebezpečné opice, které agresivně útočí na každého kolemjdoucího. Realita je, že procházka parkem ti může způsobit bolest z pokousání a následné problémy s možností, že máš vzteklinu, tetanus či kdovíco. A toto poselství, tuto realitu budou lidé šířit dál ve svých gestech, pohybech, mimice a opatrnosti.

 

 

Podívej, každý turista, který teď přijde, si už bude představovat agresivní opice jako realitu. A opice se podle toho budou chovat.  A skutečně, správci lesíka mají co dělat, aby agresivní opice drželi od vystrašených, nově příchozích turistů. Vidíš a to tu před hodinou lidé se stejnými opicemi zažívali nejhezčí okamžiky své dovolené…

 

 

Tak a teď je řada na tobě, Kelly.

 

 

Pamatuješ, jak jsem ti po surfování říkal, že vztek je silná energie, kterou musíš umět transformovat? Pamatuješ na supícího majitele restaurace, co sis ho měl v době, kdy spor vrcholil, představovat jako krásnou, nadrženou ženu?

 

 

Tak teď jdi kolem těch nejzuřivějších opic a… co měl Kelly za úkol udělat? Vyhrál nakonec svůj boj?  A jaké další úkoly na něj ještě čekaly… a hlavně… dosáhl Kelly druhého svěcení tantrické nauky? To vše a ještě mnohem více se dozvíte v knize Casanova sútra na straně  206 – 208, kde dramatický „opičí příběh“ pokračuje.