FASCINUJÍCÍ DOBA

BIOLOGICKÁ REINKARNACE?

 

„Budeš-li každý den trénovat žonglování, po 12 týdnech dojde ve tvé šedé kůře mozkové k tak velkým změnám, že je současné medicínské přístroje budou schopny změřit.

 

 

A víš, co je na tom nejlepší?“ zeptal se mě Cagliostro nadšeně.

 

 

„Ke změnám v mozku dojde, i když si budeš každodenní žonglovací trénink pouze představovat. Závěr těchto výzkumů dokazuje, že naše karma je zakódována v našich buňkách, neuronech… stejně jako míra naší svobodné vůle, karmou předurčený, v buňkách uložený osud.“

 

 

„Chcete říct, že karmické tajemství jednotlivce je uloženo v jeho DNA?“

 

 

„Ach, lidé jsou dnes posedlí DNA. Je tak neprobádaná, se všemi přísliby odhalit tajemství humanity. Teoreticky mě fascinuje také, ale znalosti získané praxí naznačují, že DNA souvisí s naší autentickou identitou, s tím, čím se jako individuální osobnost odlišujeme od ostatních, méně než identifikační receptory na povrchu buněk. Právě tyto receptory rozhodují, zda transplantovaný orgán dárce tělo příjemce přijme nebo odmítne. Jak by ti lépe vysvětlil náš přítel Gianni, čím více se tyto identifikační receptory povrchu buněk shodují, tím větší je pravděpodobnost, že transplantovaný orgán tělo pacienta přijme.“

 

 

„Znamená to, že biologická reinkarnace není klonování, jak jsem si celou dobu myslel, ale studie využívající poznatky z transplantací orgánů?“

 

 

Cagliostro se povýšeně usmál.

 

 

„Jara, víš toho hodně málo na to, abych ti mohl odpovědět. Snad až budeš starší, zkušenější, znalejší… za deset, dvacet let. Klonování sebe sama za účelem reinkarnace je stále v plenkách, protože pořád ještě nevíme, zda se do klonu reinkarnuje také naše podstata, naše karma, náš osud a podstata našeho vědomí známá jako ryzí skutek, anebo zda klon sám je jen jiná verze jednovaječného dvojčete, která si jsou sice velmi podobná, ale zároveň se jedná o dvě individuality s různými dušemi, osudy a vědomími. U identifikačních receptorů na povrchu buněk jsme v tomto směru o kus dál. Díky poznatkům z transplantací víme, že lidé s novým orgánem přebírají dominantní rysy a návyky dárce orgánu, což znamená, že se zde karma přebírá. Právě na podporu tohoto výzkumu se zaměřuji. Věřím totiž, že když vytvoříme buňky, jejichž identifikační receptory budou 100% stejné s mými, a dále je přivedeme na svět v novém těle, buď umělým oplodněním nebo klonováním, budu stát před svou novou reinkarnací s pracovním názvem Ka, která bude mít stejné ego i karmu jako Já…“

 

 

„Nezlobte se,“ přeruším Cagliostra, „ale vy mluvíte o klonování, jako kdyby šlo o opravu auta.“

 

 

„Ragazzo mio, žiješ v době, v níž se klonuje všude kolem. Každý vědec a lékař se snaží urvat poslední vteřiny před tím, než nějaký blbec toužící po politicko – akademické slávě zveřejní první úspěšné klonování člověka nebo nějakého primáta, čímž ukončí zlatou dobu výzkumu.“

 

 

„Co je špatného na Nobelově ceně za klonování?“ ptám se, podle Cagliostrova výrazu asi naivně.

 

 

„Všechno. Zatímco mu budou tleskat za objev něčeho, co každý slušný výzkumník dělal před deseti lety, tak vlády, farmaceutické společnosti a já nevím kdo ještě, vytvoří zákony a omezení, které výzkum klonování zastaví na 50, 100 let. Proto teď každý konec je na dohled.“

 

 

„Takže klon člověka už existuje?“

 

 

„Ha, ha, ha,“ směje se Cagliostro, „na jeden se právě díváš. Myslíš, že bych riskoval svůj život, abych vysvětlil nějakému klukovi z komunistického bloku, proč ho chtějí zabít? Já sám jsem tisíce kilometrů daleko, v zemi, která dodnes nepřijala zákon o zrušení otroctví.

 

 

„Zdálo se mi, že vypadáte mladší a zdravější.“

 

 

„Výborně chlapče, to je smysl biologické reinkarnace, naplnit odvěký sen alchymistů, kterým jsou nesmrtelnost a věčné mládí. A mě jako tantrika samozřejmě rovněž zajímá, jak se skrze biologickou reinkarnaci zbavit špatné karmy. Protože k čemu je člověku věčný život, když není šťastný. To by bylo peklo, že ano?“

 

 

„Karma je uchopitelná a přenositelná?“

 

 

„Jistě, to jsou přece principy učení o karmě.“

 

 

„Já vím, myslel jsem hmotně uchopitelná a hmotně přenositelná?“

 

 

„Ano. Buddhističtí myslitelé to věděli už před tisíci lety. Člověk, tedy to, co z něj neumírá, spolu s tělem, je jen shluk částic a vln, které na sebe nabalují jim odpovídající vlny, částice, buňky, molekuly, a ty na sebe nabalují jim odpovídající tělo, vlastnosti, názory, vnímání, a ty zase k sobě přitahují a na sebe nabalují odpovídající lidi, události, prostředí, objekty a prožitky. Jakmile jednu z těchto nabalených skupin začneme měnit, změníme i ostatní.  Čím hlouběji naše vědecké objevy pronikají, tím zřejmější jsou správné úvahy starých mudrců, mágů a alchymistů. Žijeme ve fascinující době.“

 

 

 

Ukázka je z knihy STIGMATA KARMY, strana 697.