DAR ČLOVĚKA

ČÍM SE LIDÉ LIŠÍ OD OPIC NEBO ROBOTŮ?

Smíchem? Duší? Kulturností? Pláčem? Tvorbou vlastního osudu? Otázkou spíše je, nakolik si my, lidé, tvoříme svůj osud. Nikdy nemůžeme vědět, zda to, co se stalo, je naplněním vesmírného plánu. A nebo výsledek našich snů a našeho úsilí.

Klienti se mě často ptají, jestli jejich vize budoucnosti byla naplněna, protože viděli budoucnost. Nebo je naplněna proto, že naplnili to, co viděli. Jinak řečeno sami vytvořili budoucnost. Na toto nelze odpovídat s jistotou, lze jen popsat svou zkušenost, vyslovit svůj názor. Jedná se totiž o jeden z největších hlavolamů lidského bytí a všechny správné odpovědi mohou být špatné. Situaci komplikuje fakt, že nevíme, co se nestalo.

Například. Klient má vizi budoucnosti, vidí nehodu na cestě A, proto ráno raději odjíždí do práce cestou B a má nehodu. Nikomu se nic nestalo, je jen hmotná škoda. Klient kope vzteky do auta a nadává své naivitě. „Vytvořil jsem si špatnou budoucnost na základě pověry ve věštění během snů!“. Tak nějak si lze přeložit to jeho: “Já debil. Do prdele. Vysrat se na sny!“. Klientovo naslouchání snům však mohlo zachránit lidský život. Nevíme, co se stalo nestalo, kdyby se nehoda stala na cestě A, tak jak to viděl ve svém snu.

Pětice velikánů věštění jsou:

1/ I-Ting – který vyhovuje zejména lidem živlu Dřevo

2/ Tarot – živel Oheň

3/Chiromantie (věštění z dlaně) – živel Země

4/ Astrologie – živel Kov

5/ Sny – živel Voda

JE LIBO DALŠÍ PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA?

Zasadila jsem tři stejně velké stromy ve stejný den nedaleko od sebe. Bylo to v mém klášteře. Po sedmi letech, když jsem svou práci natrvalo přesouvala do jižní Asie, šla jsem se se svými stromy rozloučit. První mě už zcela přerostl, druhý strom mi sahal tak po ramena a ten třetí mi sotva zakryl kolena. Napadlo mě srovnání s generací studentů, kteří prošli aktivitami tohoto kláštera. Lidé jsou jako stromy. Někteří měli vše. Od života, karmy i mě – duchovní instruktorky. A neporostli ani o vlas, prožrali roky svého života, jen aby zestárli. V protipólu byli nebožáčci mrznoucí ve stínu štěstí, lásky, hojnosti a já si jich na počátku také nevšímala.

Něco v nich. To pod povrchem. Snad o této své vnitřní síle růst ke slunci sami netuší. Tak toto neviditelné NĚCO způsobilo, že oni, odstrčeni sudičkami štěstí využili kapky příležitosti a roky života. Nezestárli. Zkrásněli. Zmoudřeli a přiblížili se nejvyšší výšině, prozkoumali nejhlubší hlubinu. Tak babo raď, že?

DOKÁŽEME VŮBEC POZNAT TALENT STROMŮ?

Zasazené stromy v klášterní zahradě jsem nikdy nehnojila. Občas v největších parnech byly zalévány, všechny stejně. O jejich rozdílném růstu pravděpodobně rozhodly místa zasazení. Je to neměnná karma? Průměrný člověk zasazený do bohaté země se má líp, než výjimečný člověk zasazený do chudé země. Nebo rozhodly geny stromů? Má práce je miliónem otazníků. Také zmíním, že se svým druhem tyto stromy nehodily do půdních a klimatických podmínek mého kláštera. Můj poradce – profesionální zahradník byl zásadně proti. Ale já je tam chtěla a oni se nakonec dobře uchytily.

„To je dar člověka, dělat věci tak, jak chce, navzdory karmě i nepřízni. Vždyť kdybych poslechla jen polovinu rad zahradníků života, byla bych teď starou úřednicí v malém městě. Můj život by byl tak nudný, že bych ho nemohla vyprávět ani své mámě…“  Ješe-li

***

Ukázky textů naleznete v Poetrii Osvobození duše.