Červená poustevna – Guru Jára

(Článek z časopisu POETRIE 905 Ideální Pocit)

Přesvědčení, že duchové existují, dnes, přestože nikdy nebyl předložen přímý důkaz o jejich existenci, není velké. Věříme jen tomu, co změří našich pět smyslů a co dokáže rozum pochopit.

Jen tak je možné, že vymírá láska, pomoc bez vypočítavosti, bezdůvodná radost, Bůh, duchové, i smysluplný život z našeho života.

Vymírají z našeho pěti smysly a rozumem zcenzurovaného života, protože to jsou pojmy nezabalitelné, nepolapitelné a jejich místo zabírají jiné významy (láska = sex, bezdůvodná radost = sklenička alkoholu atd.).

Tam za plotem cenzury žijí dál.

Chceš-li je poznat, chceš-li vidět, o co vše nás totalitní společnost okrádá, musíš za plot. Hned za plotem nalezneš ten velmi milý útulek, Červenou poustevnu.

Odtud se velmi volně můžeš vracet do klece k lidem, nebo je zvát k sobě. Také můžeš fyzicky pracovat, tudíž přiložením ruky k dílu pomáhat.

Vlastně musíš – nejméně čtyři hodiny denně (lépe šest až osm) vykonávat fyzickou práci, pro zlepšení tvého osudu ( karmajóga je o činnosti, ze které nic konkrétního nemáte) a také pro lepší schopnost ve zbylém čase poustevničit mimo pět smyslů a rozum.

Velice často má člověk, který právě přijde z totalitní společnosti ( bez ohledu na stát, ve kterém žijete), na poustevně absolutní nudu – pocit, že to nemá žádný smysl. Většinou se rád baví fyzickou činností a snaží se čas utlouct zábavami, které zná ze svého života (hry, vaření, četba…).

Naopak, dostane-li se na Červenou poustevnu zralý poustevník, pak ten i povinné hodiny aktivity se snaží trávit něčím bez absolutního smyslu (např. chytání ryb na udici mimo vodu, sbírání a zametání jehličí v lese, lezení po skalách atd.).

Práce a setkávání se s lidmi za plotem jsou tedy povinná a důležitá pravidla Červené poustevny.

V setkávání s lidmi existují rozdíly.

Jeden vnímá návštěvníky jako rodinnou návštěvu v nemocnici zpestřující monotónní nudu ústavu. Druhý nabídne sebe, svůj čas a svou práci ku prospěchu přicházejících. Třetí se jim snaží předat co nejvíce klidu, míru a posvátnosti poustevníka a čtvrtý se potřebuje předvést.

Po určitém zlomu se návštěvníky a kolemjdoucí naučíte rozlišovat na dvě zásadní skupiny:

1. Ty, kteří nemají žádný smysl života a ve skutečnosti neexistují. Ano, jsou jen opar, který zmizí z vašeho života a z celého vesmíru. Tito lidé nemají svou duši.
2. Ty se svou duší, jejichž vnitřní velikost přesahuje svět pěti smyslů a rozumu. Ano, to jsou velké bytosti, se kterými naplňujete smysl vašeho života a smysl celého vesmíru. Tito lidé nemají smrti a zániku.

Tuto poustevnu lze doporučit jako nejzvláštnější červenou: Podmínka setkávat se s lidmi je splněna, ale ti budou vždy zajímaví, tudíž vhodní (buď podivíni odjinud, nebo podivíni, kteří zde vydrží žít).

(pokračování v knize Ideální Pocit)