BENGÁL PRO DUŠI

NA KOLIK SE CÍTÍ DUŠE?

Země (přiřazena k 1. čakře), půda je základem života; bez půdy by nebylo života. Veškerá potrava je přímo či nepřímo závislá na tom, co vyroste z půdy. Když žijeme ve velkoměstě, tak si to hned neuvědomíme, ale stačí si představit, co by bylo, kdyby přestala půda celého světa plodit to, co z ní roste… pošla by zvířata i my, a pak by zrezivěla nikým nepoužívaná auta. MULADHARA.  1. čakra je podobná půdě, bez ní by nebylo nic, to ona zajišťuje život ve hmotě, a není-li v pořádku, lidé začnou mít sžíravé pocity, až fobie ohrožení. Vysvětleme si ještě jednu zvláštnost, a to, proč jsme sledovali Gangu od nebeského pramene na hlavě až k zemskému ústí v rozkroku, když v duchovních naukách je to naopak. Nejdříve se probudí had spící stočený do tří a půl závitu. Pak se tento had energie kundalíny prožene Sušumnou nahoru, až vyústí v 7. čakře, osvícením.

Domnívám se, že je to hlavní nepochopení života lidí v KÁLÍ YUZE. Zatímco naše tělo oživuje nějaká tajemná síla, aby dosáhla nejvyšších duchovních Everestů, pak my žijeme, jako bychom byli roboti, kterým vývoj vědy a pokrok zajišťuje stále lepší model; tak jako když porovnáte mobilní telefon z roku 1995 s mobilem z roku 2002, a ten pak s mobilem roku 2006 a 2013… Stále se něco děje, pokrok, rozvoj, prostě jízda. Každý mobil by byl neporovnatelně lepší. Nikdo si neuvědomí, že před tím, než si vzal nový, lepší mobil, musel ten starý pochovat. Jenže své tělo zatím nepochováte, jste stárnoucí robot, kterého předbíhají pokrokovější generace robotů. Fakt, že si to neuvědomíme včas, je zaviněn duší, ta totiž i v době, kdy propadneme světu robotů, vyvíjí ušlechtilou činnost a oživuje nás mladistvými záplavami. Někoho víc, někoho míň. Ale platí to skutečně, že robot – tělo, je tak starý, na kolik se cítí duše?

Platí to jen do chvíle prvních projevů stáří, někomu začnou odcházet zuby v patnácti, někdo má první plešku ve dvaceti a někdo první velkou vrásku v šestadvaceti… Co se děje v pozdějších letech života, je všem jasné, a vyplývá to z toho, že život těla není o pokroku, ale o postupném zániku a vyřazení. Vrchol života u většiny nenastane při oslavě devadesátých narozenin, daleko častěji nastane během cesty kolem světa po střední a v devatenácti, při vítězství na olympiádě v třiadvaceti, při první samostatné operaci nového chirurga v osmadvaceti, při porodu prvního dítěte… Pak se to jen opakuje v méně pikantní chuti, vždyť první láska je silnější než šestapadesátá, i když tu si zase můžeme daleko lépe užít díky zralosti. A o tom je i nezávislé duchovno – lépe si užít vlastní duše a nezestárnout ve společnosti vyráběného života. A proto, zatímco pro duši ovládanou robotem teče Ganga tak, jak je třeba ve Zlaté Bule poutníkově (v horách 1. čakra a v ústí 7. čakra), naopak duše užívající tělo jako vůz po tomto čase má tok obrácený (v horách 7. čakra a v údolí 1. čakra) proti hmotnému proudu.

„Nepochopíš, co jsi, dokud nezjistíš, co nejsi. Nejsi v tomto světě. Žádný tento svět neexistuje. Existuješ jen ty sám a svět vytváříš ve své mysli. Nelam si hlavu nad světem, který sis zhmotnil tímto sněním, nemůžeš ve snu najít pravdu, lásku a štěstí; když je tam hledat přestaneš, probudíš se.“

Pokračování tohoto inspirativního textu se dočtete v knize DEJÁ VU VÚDÚ na straně 106.